pekny!

Že by?

Děkuju.

Nádherně jste tu paní Mirku (a nejen ji) oslovil. :)

Teď se budu kochat diskuzí a přitom sledovat ceny hliníku na burze.

Tak tady se dneska nic dít nebude. Dneska si moji milí plácají po zádech jinde. Tady mě nelze z populismu obvinit a slova uznání nečekám. Špageťáci se stáhli do temnoty a střádají sílu.

Váš děda byl, pane Pavle, básník - a vizionář . Žil ve "svém světě" kam nikoho nepouštěl, i když se se svým viděním světa potřeboval občas s někým podělit. Byl "sám svůj" - a vystačil si sám... Takové nekomfortní člověky mám rada, ti bohužel často (do společnosti) "nezapadnou". . A ta jeho báseń o nepatrném pulci v kaluži (a o osamělosti) je pěkná a dojemná.. A pěkná je i Vaše vzpomínka na Vašeho dědu, měl jste ho rád - a možná jste to tenkrát ani netušil. Poezii člověk k životu potřebuje, jinak je to úhor... Já básně psát neumím, občas se mi povede nějaký můj pocit vystihnout - kresbou. Tam jsem víc "doma". Díky za titulek Vašeho textu, potěšil mě. Přeji hodně inspirace - a nenechte se nikým odradit, pišete fakt dobře.

A sakra - chyba mého upřímného psaní. To není můj děda, a ani to nejsem já. To je prostě jen kdosi z mé fantazie, a podle takových ťukanečků se dá poznat, že by se to tak mohlo odehrávat tak ve třicátých letech minulého století. Dokonce i ten konflikt víry tam je, když někdo mluví o čistotě své víry, ale plive na krucifix. Jaksi jsem v tom řešil i židovství a nepříznivý čas, v němž se lidé najednou ocitli.

Nejsem Mirka, ale děkuju!

Nemáte za co, zase jsem si tak trošičku zaprózoval. Jen věčná škoda, že se k tomu nějak neumí vyjádřit v nakladatelstvích. Jako že by ne přímo hned přijímali, ale napsali by, že tohle a tohle, a že to nemá význam, nebo že má. To je na tom to asi nejhorší.