Jen mě tak napadá, Marku, zda devítkové roky nebyly pro naši historii ještě důležitější než ty končící osmičkou. V osmičkových se sice shazovaly ze štítů rakouské orlice, podepisovaly se mnichovské dohody, přijížděly tanky, byla to léta velkých “divadel”, ale v devítkových se teprve tvořila krusta na uklidněné “revoluční” hladině, konzervující na léta morální vzmach či úpadek národa. To se týká nejen vámi zmíněné bolševizace KSČ v roce 1929, ale i roku beznaděje a rozkladu hodnot a nástupu konečného řešení “humanity” v Československu v roce 1939. Také nástupu malomyslnosti a normalizace a jejích kádrů v roce 1969, i rozložení a zhroucení režimu v roce 1989. Čapek byl kromě nesporných literárních kvalit i vnímavý homo politicus, dokonce bych řekl prozíravější než mnozí i významní politici té doby. A část svého literárního talentu dokonce obětoval na oltář politické srozumitelnosti a údernosti, což oslabilo například umělecké vyznění některých jeho divadelních her, poznamenaných určitou schematičností. Byla však taková doba (vpodstatě totéž lze vyčíst i Voskovci a Werichovi a jejich některým hrám a písním, o proměně jejich textů pro vysílání za války pro účely Hlasu Ameriky ani nemluvě), šlo o všechno. Myslím, že to jejich talent neumenšuje, naopak. Ty, co tehdy k vypjaté politické době mlčeli a svůj literární odkaz “nezaneřádili” společenskou angažovaností, nakonec doba stejně jako králíky z klobouku vytáhla a přinutila se vyjádřit - hajlovat, mávat rudým praporem... Jen ti nejstatečnější tak nečinili, a myslím, že u Karla Čapka s jistotou lze odhadnout, že by nepodlehl a čekal by ho koncentrák, viz osud jeho bratra. Proto jsem rád, že na něj, Marku, dnes vzpomínáte.

Děkuji moc za skvělý, obsažný komentář a přeji Vám opravdu pěkné a pokojné vánoční svátky, Josefe

Díval jsem se na televizní zpracování Smrti barona Gandary. Kapesní povídky jsem vždycky pokládal za relaxační četbu v rámci Čapkova díla. A ony jsou stále aktuální. Karma.

Pavle, velice děkuji za zastavení

A přeji Vám krásné, dobře prožité radostné Vánoční svátky

Karma. Jen mně děsí, že je to pořád stejné, jako v roce 1929...

Srdce mě z toho bolí...