Jste přesvědčený ateista, který se přesvědčil, že existuje zároveň i "něco mezi nebem a zemí" (stejně jako já). Máte nějaké svoje vlastní soukromé "vysvětlení", jak by to mohlo fungovat? Nějakou svoji představu i kdyby byla nedokonalá, ale aby to dávalo logický smysl?

Co tím myslím: pokud se někdo začne bavit na toto téma, tak se automaticky vynoří dva extrémní názory:

- názory ateistů - "je to blbost, jen náhoda, to sis vsugeroval, logicky to není možné, atd..."

- názory nábožensky založených lidí - ti na to okamžitě napasují svá dogmata ze "svatých knih"a zahrnou vás naučenými poučkami, že to zařídil Bůh, co má syna Ježíše, kterého porodila panna... nebo to zařídil Alláh všemohoucí a slitovný... nebo Quatzalcoatl (Opeřený had) dle náboženských představ toho či onoho věřícího.

Ale je evidentní, že pravda bude "někde uprostřed". Že svět je ve skutečnosti mnohem úžasnější než si myslí ateisté, ale zároveň není tak naivně pohádkový a iracionální, jak tvrdí teisté.

Jaká jetedy vaše představa světa, ve kterém by fungovala racionalita spolu se "zázraky" ? Máte nějaké své "vysvětlení" ?

Jsou i lidé, kteří jsou věřící hlavně pro zkušenosti, ne pro dogmata, která nekriticky přijímají, aniž přemýšlí o jejich původu. Dogmata vznikají i nesprávným pochopením myšlenek. Z toho pak chybné či zavádějící výklady.

Nemám uspokojivé vysvětlení, kdybych měl, asi bych byl už dávno šéf nějaké sekty nebo naopak uznávaný vědec. I proto jsem důsledně psal jen o svých vlastních zkušenostech, žádné “kamarád kamaráda zažil...”. I tak těch rozumem nevysvětlitelných zázraků bylo dost, zdaleka jsem nenapsal o všech. Určitě nespoléhám na institucionalizované církve a jejich “obracení na víru”. Často se tak dělo ohněm a mečem, jen u křesťanů o staletí dříve než u dnešního islamismu. Mám i spoustu věřících přátel, ale kupodivu ani jeden není “praktikující”. Naopak mě silně odrazují silně “praktikující” lidé typu preláta Halíka, kteří o lidech, kteří se necpou na jeho kázání, ale v cosi věří, pohrdlivě mluví jako o “něcistech”. Individuální a čistě osobní přístup k víře svým způsobem obdivuji, je vidět, že věřícím přináší určitý klid v mnohdy rozbouřeném a zmateném “nevysvětlitelně” se chovajícím světě.

Pan Halík, domnívám se, věří, že člověk musí mít nějakou oporu v tom společenství. Aby zbytečně netápal. V mnoha případech to může být a je ku prospěchu. Zdaleka ne vždy. člověk může mít tak silné, přesvědčivé a někdy dokonce prokazatelné spirituální zkušenosti, že musí být velmi opatrný, komu je svěřit a zda vůbec. Oni totiž i ti duchovní mohou z toho být v rozpacích, pokud mají dojem, že jen skrze ně či s jejich pomocí nebo snad asistencí....Ale Bůh má i smysl pro humor, někdy i je překvapí a připomene pokoru