Tak to mam smulu. V mem zivote, v zivote meho manzela, mych rodicu a snad i prarodicu, se nic takoveho nevysvetlitelneho nestalo. Zadne zazracne uzdraveni, zadna predpovet nahle smrti, zadna nevysvetlitelna prihoda. Proste nuda reality. Snad jenom trocha telepatie: stava se casto, ze na nekoho pomyslim, a on/ona brzo zavola.

Josefe, tak dneska možná trošku víc. Zázraky jsou u nás v rodině tak nějak běžná součást života, jen jsme se naučili se nesnažit je moc vysvětlovat. I můj výrazně technicky orientovaný manžel prostě přijal jako fakt, že "jeho baby" mají prostě od světa jiné informace než on a že je nejspíš lepší je brát vážně. A v ženské linii rodiny se to historií táhne až, kam sahala paměť maminčiny prababičky. Věděla jsem o odchodu babičky, o odchodu (náhlém) mojí maminky zase moje dcera. Řetězec "náhod" a souvislostí je vždycky tak nápadný, že ho nelze přehlédnout.

S dcerami o sobě "víme na dálku", ony měly docela dlouhé období, kdy se na jednu přenášely bolesti té druhé a to i v době, kdy studovaly každá na jiném konci republiky (prostě když si ta mladší vykloubila levé koleno, starší bolelo to pravé). Já si rozumím s kartami (i když k nim přistupuji tak nějak věcně), když jsme kupovali dům, hledali jsme ten správný velikostí i polohou a konečné rozhodnutí mohlo padnout až tehdy, když si ho prošla mladší z dcer a neměla tísnivý pocit ve zdech přebývajícího dřívějšího neštěstí.... a tak by se dalo psát a psát...

Podotýkám, že jsme všichni (z pohledu společnosti) obyčejní, ateisté a těší i živí nás naprosto obyčejné věci...

Jo, taky jsem si až po svatbě uvědomil, že jsem si vzal čarodějnici a jako ateista to prostě beru na vědomí, že spousta žen v sobě tenhle dar má. Jak manželka provádějící shiatsu masáže i reiki dokáže najít na těle klienta ony shiatsu body, propojit je a uvolnit zablokované svaly, nechápu. Lidé od ní odcházejí a doslova odhazují berle.

Dobré ráno a pěkně to oslavte, Josefe, ptz tolik, kolik vam bude, je vam jen jednou za zivot Necetl jsem celou diskusi, ale kdyz tak mi prosim pripomente: Jak jste to vyresil s tim kleptomanem? Vy tedy ale mate pamet jak Bill Clinton, ktery si snad po 50 letech pamatuje detaily typu: co mel kdo pred pul stoletim za kravatu. Zakousl jsem se do Zraloka a nepoustim Zatim se mi nejvic libila mistrovska pasaz na str. 33 o mrtvem vztahu. Cte se to jak po masle.

Jinak tedy, podobne zazitky jako vy take v rodine mame. Ale takhle presne ja bych je po tech letech nesvedl popsat. Mejte se, bojler udeluji

Pardon, uz nemusite Josefe, uz jsem to vysvetleni ohledne kleptomana dohledal

Všechno nejlepší k narozeninám, říká se, že zázraky se dějí jen tomu, kdo na ně věří. Ale to spíše platí pro zázraky, kdy se všechno špatné jakoby zázrakem v dobré obrátí.

Já nejsem věřící ani hluboce, ani mělce, zázraky, které se dějí Vám, se mně nedějí. Ale mám takovou divnou zkušenost s intuicí. Kdysi jsem se asi tři týdny po sobě chystala o víkendu k tátovi a pořád to nevycházelo, vždycky do toho něco vlezlo, dokonce jsem to tři týdny po sobě vyprávěla dětem, o víkendu pojedeme za dědou, tak tenhle víkend ne, ale ten další určitě, tak ten další ne, ale určitě ten příští, tak ten příští ne, ale ten další. A ten třetí to nejdříve zase nevyšlo, ale nakonec dětem akce odpadla a byl čas jet za tátou a já jsem si najednou říkala, že nepojedeme, že je to zbytečné a nedokázala jsem se donutit jet, jen jsem měla spoustu výčitek, že mám volno a nejedu a děti mi vyčítaly, že nejedeme, když je volno, vyčítala jsem si, že se mi nechce a měla bych a v pondělí ráno za ním jel brácha a pak volal, že táta v pátek umřel. Jenže to jsem v sobotu nevěděla a přesto věděla, dodnes tomu nerozumím. Táta byl sám doma a v pátek doma umřel na infarkt, nevěděl to vůbec nikdo a přesto jsem věděla, že je zbytečné tam v sobotu jezdit. Nebo jsem "věděla", že tomu nemůžu vystavit děti, protože to zjistil brácha v pondělí ráno, když tam jel a nedostal se dovnitř. Nebo nevím, nebo jsem měla pocit, že se "spojení" přerušilo. Nebo racionální vysvětlení, byla jsem po těch třech týdnech unavená a neměla jsem kapacitu tam jet, ale jindy jsem tam vždycky jela, když bylo volno. Takže souhlasím, že jsou věci mezi nebem a zemí, jen nesouhlasím s tím, že by to mělo něco společného s vírou. S intuicí je to opakovaná zkušenost, když se nedonutím někam jet, vždy se později ukáže, že by to bylo zbytečné. Vždy jsou to věci, které nemůžu vědět a přesto je "vím".

Intuice - všem bych doporučil na ni dát. Někdy je to jen podvědomí, které dá do souvislostí spousty drobných střípků, které zaznamenáváme, ale moc nevnímáme. Nějaký člověk je nám intuitivně odporný a nevíme vlastně, proč. Navenek by mohl i vystupovat sympaticky, ale působí na nás jinak, třeba jen skrytou řečí těla, zachytíme na zlomek sekundy jeho pohled, když si myslí, že se na něj nikdo nedívá... A naše podvědomí vycítí, že s tím člověkem “něco” není v pořádku. I když neumíme říci, proč.

O synchronicitách, které hodně studoval Jung, jsem taky dost dlouho přemýšlel, vysvětlit je umím jen pomocí toho, že naše vědomí funguje na kvantové úrovni, v jakési kvantové dimenzi. Nakonec se k tomu propracuje i věda, jen to bude chvíli trvat.

Jestli něco takového věda vysvětlí a kdy, nevím. Zatím musíme žasnout nad zázraky. Ty jasnovidecké z budoucnosti ovšem ani kvantová dimenze stejně nevysvětlí. Tam už by zůstal jen ten Bůh.

Taky se mi pár podivných náhod přihodilo, byť ne v takovém stupni dramatičnosti. Inu, jsou věci mezi nebem a zemí... Útěchou nám budiž, že podle anglického matematika Littlewooda máme nárok na zázrak jednou za 35 dní.

https://en.wikipedia.org/wiki/Littlewood%27s_law

Tož Happy Birthday ⛱

Děkuju za přání - i za naději na zázrak jednou za 35 dní. To se nikdy nedá odmítnout.

Josefe, přeji Vám k narozeninám ať se vše daří aspoň tak jako doposud, k tomu potřebné štěstí, protože pak už máte všechno, včetně zdraví:-))

A díky za tento blog, protože jsme co do víry, a náhledu na taje života ve shodě. Taky jsem měla v životě pár momentů, které byly v režimu "mezi nebem a zemí". Ale to mě vlastně baví, že něco člověk prostě nerozluští.

A jak jste to tedy provedl s tím kleptomanem?

Děkuji za přání, Marie. Ani já zas nějak intenzivně nepátrám po rozluštění záhad. U obou rodičů to přičítám senzitivnímu propojení mezi opravdu blízkými a milovanými osobami, které prostě jen věda zatím neodhalila co do nosičů. To další si vysvětlit vůbec neumím, ale proč by nemělo něco občas zůstat viset ve vzduchu, že. Svět jasný jak facka mi stejně nikdy nevyhovoval. A vysvětlení k tomu kleptomanovi níže pod příspěvkem Ivy Markové.

Opravdu zajímavé. Mně se nikdy nic podobného nestalo, snad jen zážitek se zaříkávačem kuřáků, kam nás, se sousedem objednaly a vyhnaly manželky. Seděl jsem na židli, on za mnou a čaroval mi rukama okolo hlavy, jen tak mimochodem se ptal jestli chci opravdu přestat kouřit. No, chci i nechci, na to já. S vámi bude práce, konstatoval a byl jsem rád, že na mně nevidí, že se směju, protože jsem byl připravený si venku, na chodníku, hned zapálit, důvěru k tomu obřadu nemaje naprosto žádnou. Byl jsem hodně vyveden z míry tím, že jsem si nezapálil. Vydrželo mně to asi čtrnáct dní, zkrátka těžký případ. Jedni známí opravdu kouřit přestali, ale ti silně chtěli. Přisuzuji to nějaké "obřadní" sugesci.

Stalo se mi to, co Vám (zázrak č.1) v Austrálii na pobřeží oceánu. A když jsem si to po návratu domů srovnala podle fotek a posunu času, bylo to přesně v minutě, kdy doma zemřela kamarádka... Tyhle věci asi nemají souvislost s tím, jestli je člověk věřící nebo ne. Tyhle věci prostě jsou... Jak jste to vyřešil s tím kleptomanem?

S kleptomanem to bylo těžké. Kdybych za ním šel osobně, určitě by to popřel (kdo by se přiznal k rozsáhlým zlodějnám, kde okradenými jsou nejbližší přátelé a kamarádi). Kdybych ho označil před ostatními, zničil bych ho společensky, ale důkazy jsem neměl (i jasnovidec Toušek se mohl mýlit) a kleptománii vytrestat obviněním ze zlodějny mi také nepřišlo jako řešení. Sedl jsem si a udělal to, co jsem udělat měl už dávno. Sepsal jsem si všechna soustředění, taneční semináře, vystoupení a nácviky, kde se prokazatelně kradlo. Na každé takové akci nebyl nutně každý z podezřelých tanečníků a tanečnic, někde třeba jen šest lidí, co tančili v prezentované choreografii. Nebudete mi věřit, ale v průniku těchhle množin přítomných na všech akcích zůstal (kromě mě a spoluvedoucího Petra) jeden jediný člověk, který byl všude. Ten, kterého označil pan Toušek. Našel jsem si poradnu v Praze, která nabízela léčení kleptománie. Pak jsem svolal celý soubor (dal si záležet, aby tam byli opravdu všichni). Teprve tam jsem jim oznámil, že mi jméno pan Toušek prozradil. A že ten člověk je mezi námi a poslouchá nás (aniž bych na něj ukázal). Pak jsem všem vysvětlil, co je kleptománie a že si onen viník nemůže pomoci a za svou mánii nemůže, alespoň ne zcela. Několikrát jsem nahlas zopakoval adresu poradny pro kleptomany a doporučil tomu člověku, aby tam co nejdříve zašel. A dodal jsem, že ať už to udělá nebo ne, pokud se bude v souboru nadále krást, budu ho muset vyhodit, i když si třeba vymyslím pro ostatní nějakou jinou záminku (např. špatnou docházku). Jemu pravý důvod ovšem řeknu. V souboru se přestaly okamžitě ztrácet peníze i další cennosti. Jestli onen člen souboru do poradny zašel, dodnes nevím. Nikdy jsem na něj osobně neukázal, ani soukromě, natož veřejně. A nikdy to jméno nevyslovím, ani po letech, i dnes by to řadu již bývalých okradených členů zajímalo a kleptomanovi by to osladili. Nevím, jestli to bylo nejlepší možné řešení, ale výsledek - konec krádeží - to přineslo. Tak asi tak.

Mám to vlastně skoro stejně. Bezvíru i kontakt se zázraky. Jen ta RV jsem prostě vzdala a neřeším. Osudová číslo? 11...

Vítejte, Jano. Jsme sice bezvěrci, ale kdosi (cosi) nám naznačuje, že tak jednoduché to nebude. Jisté je, že žádný vousatý pán v noční košili na obláčku nám nepomůže. A osudové číslo 11? Tak to jsem jako narozenec z jedenáctého měsíce listopadu nutně váš fanda (což jsem, jak víte). Kdo hledá spojitosti, ten je i bez lupy brzy najde. A to je na numerologii to krásné