pěěěěknýýý! jen...ktera, na tech fotkach, jsi ty?

uz to vim! ta brejlata s rukama kolem kolen!

Rozumím podpoře plánovitého hospodářství - sbližování venkova a města. Pak i boji o zrno, či brambor! Na všechno jsme šli vědecky - tedy večer přes krčmu. Tam pak úvahy o efektivním sběru následného dne. Ráno katastrofa! - Pivní Hlava ,jako bedna na zmije a ojíněný traktor s vlečkou mne uznášel někam do mlhava! Katastrofa řádků, jako polí s bavlnou - Zde bílý otrokář z JZD! Inu pracujeme, kamarádův ohyb pro "Lilek hlíznatý", nedopadl dobře! Obsah jeho účtenky z pohostintví byl snadno rozeznatelný v řádku! Ohl jsem tedy já - Zatočila se mi hlava a na čele se vyrosila štamprle Rumu - i laskavou ruku číšníka jsem viděl! Žlutá sodovka se svačinkou v nedohlednu! Pane můj, co na nebi je tvůj dům,

má máma můj život dala katům, katům mým v polích s bavlnou, (bramborou).... !

Díky jedné bramborové brigádě v Biskoupkách (u Třebíče) si dodnes pamatuji, že se tam narodil Vítězslav Nezval. Taky jsme byli na Vysočině - Medlov. Není u mne jediná špatná vzpomínka na tyto práce, natož na chmel v Blšanech. Zvláštní vlak Brno - Podbořany patří taky mezi dobré vzpomínky.

Nahnat děti na brigádu mohlo se udát jen v době komárů. Jinde v západní Evropě byla práce dětí zakázána. Byl nám 16 let, zima, mlha, že nebylo vidět na pět kroků tahali jsme z půdy tři dny, zmrzlou řepu, osekávali z řepy chrást. Když jsme jeli za tmy domu ve vesnici se z komínů kouřilo, v oknech svítily televize. Makali jsme na poli a jezeďáci byli doma v teple. Za to byla houska se salámem a teplý s čas chutí vyvařených ponožek.

My jezdili na brambory už na druhém stupni základy. A na střední nás posílali na státní statky do zapadlých šumavských obcí na brambory, na řepu i na len.

Ovšem nekonečné brázdy táhnoucí se až za obzor si pamatuji dodnes. Zemědělské práce mi k srdci zrovna nepřirostly...

V osmdesátých letech jezdily děti z naší základy do družebního jézédé na sběr kamene, to asi bylo horší, než ty brambory. Vysypat kýbl plný kamene na valník, to byla přímo posilovna. Pořádala to pionýrská skupina, ale účast byla dobrovolná.

Moc milé povídání, Zuzko, my chodili nejen na brambory a jezdili na chmel, ale ještě na řepu 

My jsme jezdili s učňákem v dubnu drátkovat chmelnice a v říjnu na brambory. Byla to docela dřina, tak se z toho mnozí snažili ulejt nebo radši zůstat u té matiky a fyziky. Já jsem to miloval....

https://enders.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=631849

Bez toho společného nocování to asi není to pravé. My byli jen v prváku. Kamenice nad Lipou, já v patnácti poprvé večer ve vinárně, ale dělal jsem světáka, pro kterýho jsou večerní tahy úplně normálka. Personál vinárny to naštěstí nekomplikoval nějakými dotazy na občanky.

Jó to byla doba, kdy se na nějaký alkoholový drink až od 18 nehrálo :-D

Bramborový brigády jsem příšerně nesnášel...teď...kopání brambor na vlastním pozemku je moji jednou z nejmilejších činností

Moc pěkný povídání i fotky! A Ty tam vypadáš jako pohádková Leontýnka! :)))

Leontýnka nosila brejle?

Máme stejnou myšlenku, ale ty jsi byla rychlejší

A ještě jedna karma za ty fotky, moc fajn vzpomínka!