No jo, to byly doby...Náš syn, když dostal opušťák, musil mít vžd při návratu do kasáren ve vojenské torně" přibalenu pleskačku rumu. Jeho velitel to prý od nich vyžadoval. Že by ale bylo trestné se s někým sejít, nebo nakouknout do kostela, to netuším. Zajímavý příběh, pane Trizuljaku.

Myslím, že nebylo výslovně zakázáno, aby vojáci v prezenční službě chodili o vycházkách do kostela. U důstojníků to tuším bylo jiné, tam za to hrozil postih. Další věcí je ale pohraničí, kde byl každý druhý občan nějak "angažován" a udávalo se bděle - vesele. Tuším, že hlavním problémem (a bezděčnou pitomostí) toho vojáčka v dané situaci bylo to, že nasedl do auta k takzvaným "závadovým osobám" či "protistátním elementům". Tam už se toho mohli zmocnit kontráši a vyvodit z toho riziko vyzrazení státního tajemství, atd.

Milý příběh z nemilé doby.

Přesně Honzo, z nemilé doby. Ale i v nemilé době někteří lidé zůstávali lidmi. Naštěstí.

Vážím si toho chlapce. Díky odvaze a díky Boží lásce ho potkalo štěstí. A nemluvil bych o pitomém nápadu.

Asi dva roky před tím, než se komunistický režim podělal, jsem byl povolán na tři týdny na cvičení do Hradce Králového, kde jsem měl být za tak krátkou dobu vycvičen na vojenského hygienika.

Jako lékař jsem měl konečně čtyři hvězdičky na výložkách. A hned první neděli jsem šel z kasáren, které jsou asi dva kilometry od města, na mši svatou do katedrály. A šel jsem ke svatému přijímání.

Cestou zpět mne svezli kontášové. Zastavili u chodníku, kde jsem šel, pohledem na značku bylo jasné, s kým mám tu čest. Pozvali mne do auta. Když zjistili, že jsem jen záložák, tak mne jen dovezli do kasáren. Jejich tentokrát vyjimečně dobrému skutku jsem nekladl odpor...

Ostatně až tak veliký strach jsem z nich neměl ani předtím. Kde jsem sloužil, tam jsem chodil na mši svatou. Asi jim to vadilo. Asi kvůli mně museli vojáci vyslechnout program zesměšňující víru v Boha. Ale myslím, že jsme to všichni ve zdraví přežili...

Bohumíre, moc děkuji za vzpomínku. Bylo to tak, jak píšete. Mého bratra, který sloužil v Budějovicích, zadržela Veřejná bezpečnost, když vycházel z kostela a odvedli ho do kasáren. Byl z toho velký řev, ale bratr si trval na svém, že není nic špatného, když jde během svého volna na vycházce do kostela. Nějakou dobu měl zaracha a když ho konečně zase pustili na vycházku, šel do kostela. Chodíval pak pravidelně, když se naskytla příležitost. Když odcházel z vojny, řekl mu velitel, něco jako: "Byl jsi dobrý voják, sloužil jsi dobře, nic ti nemohu vytknout. Ale ten tvůj osobní život, ten mě sere!"

Hezké povídání. Ale, Marku, proč nenapíšete, že šlo o PTP? Nebo snad ne? Protože ani běžní vojáci nenosili zbraně a já, jako absík, jen na služby.

PTP v r 80A vojáčka možná nahlásil sám pan farář