Zasloužená karma

Děkuji, Honzo. Dobře vím, že mnohé z toho je za daného stavu společnosti téměř utopie, ale jsem v těchto věcech z principu snílek a myslím, že podněty a nápady k diskusi jsou potřebné. Dnes mě potěšili poslanci výraznou většinou - dokonce více než ústavní většinou - při hlasování o prohlášení k 50. výročí okupace.

S č. 1 nesouhlasím, ve svátek slavíme něco pozitivního, přepadení země není ke slavení, pouze k zapamatování.

Státní vyznamenání - taky nesouhlasím, domnívám se, že vyznamenáváni by měli být pouze žijící lidé. Ti, kteří již nežijí, se nemohou vyznamenání bránit, vzít metál od Zemana není žádné terno, stejně tak být vyznamenán spolu s nějakým bývalým komunistickým pohůnkem. A v různých prognózách se objevují jména dalších strašidel, které by mohli obsadit Hrad v dalších obdobích.

Pomník obětem není jistě od věci.

Nicméně se domnívám, že v současné době není hlavní věcí připomínat si tuto historii jako něco dávného, uzavřeného, tomu totiž tak není. Byl to pokus o získání svobody, který nebyl reálný a byl zašlapán cizími vojsky. Druhý pokus po roce 89 jsme zpackali. Teď jde o to, udělat reparát. A ten tkví v mravenčí práci ubránit zbytky demokracie, kterou jsme prošustrovali, a vytvořit silnou opozici vůči současným nedemokratickým silám, které jsou u moci.

Děkuji za dobrou, věcnou argumentaci, pane Pavlíku

Máte pravdu, že ještě není čas úplně uzavřít tuto smutnou peripetii naší historie a že nás čeká namáhavá práce. Tak trochu si kladu otázku, kolik lidí je ochotno slyšet slova o námaze a mravenčí práci. Mnozí skáčou spíše na koblihy. Jedním z půvabů "předvolebního boje" je dnešní jednání Poslanecké sněmovny o navýšení důchodů. To budou zástupy vděčných voličů! Ne že bych komukoliv navýšení důchodů nepřál, o to až tak nejde. Jen to načasování před volbami mi přijde fakt pohádkové

Kdysi se říkalo:

"Co to byla II. světová válka?"

"Jenom bezvýznamné kulisy na pozadí Slovenského národního povstání".

Aby toto nepotkalo 21. srpen 1968.

Proboha, vždyť to přeci nebylo žádné všelidové protikomunistické povstání. Tak co na tom "slavit"?

Rozhodně jsem nemyslel slavit. Ale jako varovné memento. Viz mé příspěvky v diskusi níže

S bodem 1. Nesouhlasim. Pan docent uz to dokazal misinterpretovat. Ale uvadet ho jako den zrady, den ponizeni, ci den smutku by mohlo stat v kalendari.

To není úplně špatné. Nebyl bych proti. Stejně jsem myslel ten den jako varovné memento a ne jako slavení.

Obávám se, že za návrh učinit 21. srpen státním svátkem by Vám autoři Poučení z krizového vývoje zlíbali obě ruce.

Můžete si zlíbat ruce, jak geniálně jste to zase napsal! Máte další velké diskusní vitězství!

Se dvěmi souhlasím a co by jste navrhoval jako slavit ..příjezd okupantů ze sov.bloku, nebo konec Pražského jara?

V žádném případě ne slavit. Myslel jsem státní svátek jako memento.

Například původním smyslem vzpomínání na den 17. listopadu bylo memento krvavého násilí nacistů vůči českým studentům. Že se pak z toho stal Mezinárodní den studentstva a nakonec svátek připomínající listopad 1989 a osvobození země od vlády komunistů, to už byl další vývoj.

Dříve bylo Dva tisíce slov - dnes už skutečně stačí jen tři věci!

1) Pochopit, že "Aby se nám lépe žilo", a pozvat si tanky, je šílenost ...

2) Socialismus je nereformovatelný a komunismus úsměvným idioctvím ...

3) Položit si otázku, k čemu vlastně máme - Prezidenta ČR ? ...

Dík, Honzo, a zdravím