moc pěkné čtení

Děkuji Vám, paní Bohunko!

Zdeňko, také chválím, a název knížky i autorky si zaznamenávám. Chodím pravidelně do naší městské knihovny J.B. , (ale do té obvodní co mám blízko domu), a poslední dobou mám bohužel na knížky neznámých autorů(rek) smůlu. Je dnes vydáváno mnoho knih, bohužel rozličných kvalit. Pozná se to někdy i podle obálky, i když někdy také ne. Už jsem si nedávno řekla, že se raději zaměřím na klasiku, ta nikdy nezklame. A s tím chválením - řekla bych tolerancí k druhým - mám stejný názor jako Ty, také raději chválím, ale někdy to bohužel nejde... Můj vrozený smysl pro spravedlnost mi nedá, a musím napsat co si myslím, případně se někoho, kdo je nevybíravým způsobem zlomyslně napaden, anebo toho, kdo se nemůže sám bránit, zastat... Díky, Zdeňko, za rozumné a pohodové články.

Děkuji, Mirečko! Knížku si určitě přečti, věřím, že mi za ten tip nevynadáš.

Jinak se taky ráda a ochotně zastanu. Popravdě, jde mi to líp, než kdybych měla hájit či prosazovat sebe, to neumím. Ale pro dobrou věc se rozohnit dovedu

karma

Děkuji Vám, Davide! Pěkné nedělní odpoledne

Dneska si lidi radši drží odstup... Taky mě udiví, když mi někdo za dobře odvedenou práci poděkuje.

Já pochválím fakt ráda. Všimla jsem si, že když se pak s dotyčným rozcházíme, jsme oba v takovém příjemném rozmaru, a to stojí za to!

Nedat najevo své city je u nás "normou" a "in" p.Ortová. Víte jak se pozná na Slovensku příslušník našeho státu (i kdyby uměl sebelépe slovensky)? Prodavač-ka ho osloví "Pekný deň, želáte si?" a Slovák odpoví : "Prosím si. . . . . . " Toto je tam naprostou "normou", a též to tam všichni automaticky dodržují. Dodržuji to tam i já Když jsem ale u nás v pekárně na dotaz prodavačky která na mě vyštěkla :"Tak co to bude?" odpověděl " Dobrý den,prosím si . . . . . . . ." málem spadla pod pult.

A nejsou to jenom stereotipy, které zase tolik nevypovídají ?

Tak to se moc hezky četlo, Zdeni

Děkuji srdečně, Jane! Ať dnešní neděle stojí za to!

Dobré ráno, Zdeňko. Mám bratra, který všechny neustále tak laskavě zdraví, mluví s lidmi... že chvílemi působí jako "mimoň"... ale mám ho za to ráda, spouští kladné reakce. Také ráda chválím, protože pochvala je ohrožený druh.

Když mi jednou přivezla až domů paní Marcela, která si přečetla fejeton, deky pro kočičky, které jim upletla, tak mě neuvěřitelně dojala. Dodnes si spolu občas zajdeme na kafe. Díky za blog!

Děkuji Vám, Magdo a zdravím i Vašeho milého bratra!

Páni, příhoda "deky pro kočičky" je úžasná. Ano, to jsou ty pěkné chvíle, kdy najednou neplánovaně poznáme člověka, který se stane našemu srdci blízký. Mě tohle nikdy nepřestane okouzlovat.

S chutí si přečtu blog kde se nenadává na spoluobčany (- volili jinak než si přál autor), kde se nechce emigrovat, propadat hanbou, chodit kanalizací ...

Díky za pohodové počtení

Děkuji Vám, Jane! Však i já se raději přitulím ke čtení, které se ze mě nesnaží udělat skeptika a nenávistníka. Prostě si vážím života a nechci ho pronadávat.

Zdeňko, děkuji, děkuji a ještě jednou moc děkuji za tento blog, který mi mluví z duše. Věk a výchova způsobily, že s děkováním a chválením problém nemám. Ale že to není v současné době samozřejmé, vím z reakcí. Údiv, že chválím. Naposledy to byl pracovník doručovací služby nějakého eshopu, kterého jsem chválila za jeho excelentní chování: jak po telefonu, tak osobně. Dá se říct maličkost, ale potěšila. Oboustranně.

Děkuji, Marie, a dodávám, že to je právě ono! Když je nám něco milé, řekněme to, když jsme spokojené, nebojme se to vyjádřit. Marně dumám, kdy vypukla móda škarohlídství a kolik lidí si ho vyzkoušelo a už nechalo na sobě. Já jsem s tím zatím nešla do zkušební kabinky ani jednou a nelituju, prostě to nosit nebudu.

Zdeni, málo se děkuje a i se rychle zapomíná. Připomíná mi to zdolávání hor, co nejjednodušeji a neomaleně. Ale naštěstí, jsou ještě lidé, co poděkovat či pochválit nezapomínají. mZdení, děkuji za zamyšlení a přeji krásnou neděli.

Pavle, to je krásně řečeno. Přirovnání ke zdolávání hor se mi moc líbí.

Tak ať se neděle na nás dneska usmívá a my na ni!