Beďary ("kosmetika kazí pleť"), mastný vlasy (umytí povoleno jednou týdně v rámci výchovy k tomu, že vzhled není důležitý), žádný prsa ("buď ráda, nezapaříš se pod nima"), brejle ("za ty se stydět nemusíš") v kombinaci se samými jedničkami přímo vražedné. No a co. Beďary jdou zamalovat (kdybych tak musela zamalovávat jen ty...), vlasy jdou umýt, malá prsa fakt mají své výhody a za brejle se taky už nestydím (čočkám dávám přednost kvůli komfortu, prostě mi ta věc na obličeji vadí). Ale kdo je blbej, ten blbej zůstane.

P.S. O dětech se prý povinně říká, že jsou podobné tatínkovi, aby nebyla maminka podezřelá z nevěry.

Tak, Dášo, mě zcela okouzlil Hlinomaz:-D! A pak už to jen přeháníte. Důkazem jsou Vaše tři děti. No, víte, první dojem, tedy vizuální, je duležitý při "komunikaci" s pány. Jinak dávám jednoznačně přednost náplni hlavy, a tu si myslím, máte bez reklamace, ne? Já to tak vidím.

Jasně, že bych měla co k opravě. Ale on to tak nějak věk obrousí. Už mi tak nevadí, co mi přečnívá:-)))

Buďte ráda za to jak to máte, protože hlavně zdraví!:-)))

Marie, až tak moc nepřeháním. Já jsem byla většinu puberty natolik přesvědčena o své, mírně řečeno, nepůvabnosti, že jsem šla studovat vědu (konkrétně molekulární biologii a genetiku), že se nejspíš nikdy nevdám, tak abych byla lidstvu alespoň takto prospěšná... no co Vám mám psát.

To až pak se to nějak zvrtlo, vdávala jsem se ještě na škole (tedy nemusela jsem, ale on moc chtěl) a prvního synka jsme plánovitě počali měsíc po mé promoci

Taky mám dlouhý seznam, co na mně není dokonalé. A je mi to na houby, i kdybych se na hlavu stavěla.

To je sranda, jedna velká prsa, druhá malá, jedna je velká, druhá malá, jedna moc blonďatá, druhá moc kudrnatá...tu je malý nos a tam zas velké uši...a nikdy to není dobře. :-))

Na základce jsem prožívala každé prázdniny strašlivá muka z obavy, aby mě spolužačka Dana J. nepřerostla a já při těláku nestála v řadě úplně poslední. Hned prvního září jsem to musela pokaždé zkontrolovat :-)

Mindrák z mých 161 centimetrů mě opustil už v tanečních, kdy o malé holky pánové sváděli bitvy, kdežto ty urostlé, co podle vlastních slov mohly šacovat mraky, tam stály a stály...

Dášo, už to napsal Marek níže. Ženská může vypadat jak chce, ale pokud se snaží mít jen napjatou pleť a podceňuje naopak péči o varhánky v mozkové kůře, je to naprostá katastrofa. (což platí pro chlapy samozřejmě taky).

Pěkný den.

Citujete Pavla Boška, že?

Jé, děkuji...

Dášo, dneska teda válíte já to od určitého věku neřeším. Ale je fakt, že měřím 158 cm a vážím 50 kg tak je to asi dobrý.....mám tři dcery ale vzhledem k tomu ,že manžel má 182 cm a holky se spíš potatily, tak jsem momentálně v rodině nejmenší a nejchudší.....ale podle mě pokud se žena má ráda a je se sebou spokojená, tak je úplně jedno kolik váží

Dášo, to je hezký:) Já se pobavila a docela se v tom našla. Myslím, že naprostá většina holek si tímhle prošla a proto jim tenhle blog sedne. Je báječné potom, po letech, na to takhle zavzpomínat, být nad věcí, z mindráků si vyrobit přednosti(ha, tím nemyslím plastické operace, ale jiný úhel pohledu:) a žít s chutí. Jen si pak člověk říká, proč mu to trvalo tak dlouho a tak se trápil, když o nic nešlo. No jo, to je ta puberta...Ještěže už je pryčZdravím a karma