Ano - chápat není totéž co schvalovat. A někdy se to zaměňuje, možná, že neúmyslně, ale kdo ví... -:)

Ano. Myslím, Libuško, že i tento jev se dá zahrnout pod druhotnou čtenářskou negramotnost. Účinný lék proti ní zatím není. Ach jo.

bohužel máš pravdu Zdeni, myslím že na tom se nic nezmění-od včely čekej med, od hada jed

Někdy mám dle reakcí v diskuzi pocit, že píšu mongolsky.

přesně tak Petře-jinými slovy-autor o voze-diskutér o kozedík za přečtení a hezký víkend

Máma má maso.

Oni ho nemají.

My máme vůli.

Dáme jim maso.

Oni jsou tu.

Už nás bijí.

Táta hnije.

Máma sténá.

Ó my se máme.

zkuste méně emocí a více racionálního uvažování-článek je primárně o tom že chápat a schvalovat nejsou synonyma

Já ti mám někdy pocit, že ta dlouho a těžce pěstovaná empatie je mi nakonec ke škodě.

P.S. Máma má maso - musím si oběd uvařit sama.

také mám Klárko pocit, že ač se tvrdí, že empatie je velká ctnost a dar, znak vyzrálosti a citlivosti, v reálném životě je to spíš cejch-něco jako být poctivej a pravdomluvnej-to je dnes ekvivalent pro být blbej

Jak říká Malý Princ: "řeč je pramenem nedorozumění". A ta záměna slov z titulku jich má na svědomí opravdu hodně

děkuju Jane, jsem ráda když chápajících je víc-pěkný blížící se víkend přeju

A uvažovala jste nad tím, jak někdy Vy sama podsouváte jiným autorům v diskuzi něco, na co vůbec nemysleli, ani to tak nenapsali, ale co Vy si myslíte, že si mysleli a napsali, protože Vy sama jste to tak pochopila?

Otázkou je proč by měl mít názor, v diskuzi uvedený, podsouvací schopnosti? Leda, že by někoho tím názorem hryzalo svědomí, vědomí. Ale to je potom jeho problém, protože máme právo na informace a poté povinnost s nimi žít, unést tíhu takových informací. K tomu je potřeba disponovat sebedůvěrou, zdravým rozumem...

Máte pravdu, Libuše. Já například chápu blogery, které rozčilují příspěvky některých diskutujících nesouznějících s jejich názory, ale nesouhlasím, aby jim je odstraňovali.

přesně tak Mirko, mazat komentáře jiných také neschvaluji-dík za přečtení a hezký víkend

:) a schvalovat neznamená chápat :)

Bingo!

Chápu, ale neschvaluji platí pro mnoho a mnoho lidských skutků.

Kdysi, těsně po "revoluci" jsem četl reportáž z ženské věznice, myslím, že v Pardubicích.

To, že mladá matka, ráno při hádce se svým mužem, kdo bude jejich dítěti dělat Sunar, vzala kuchyňský nůž a vrazila ho muži do srdce, jsem ani nechápal a ani neschvaloval.

A ani otec toho mladého zabitého muže to z pochopitelných důvodů ani nechápal a ani neschvaloval.

A v té reportáži byl i jiný případ. Soustavně týraná manželka středního věku zašla nakonec do ložnice, ze skříně vyndala mužovu brokovnici, nabila ji a zkrátila mu život.

Tak, toto jsem chápal, i když "neschvaloval". Ale, vnitřně, i tak trochu schvaloval.

Jaké zkušenosti a poznatky musím mít, abych pochopil jednání ženy (zabít osobu mně blízkou, nejbližší), která má život před sebou? Když život nemohu dát, neměl bych ho ani nikomu brát. Tohle ve středověku málo ctili, naštěstí ta doba, kdy platilo oko za oko a zub za zub je dávno pryč. Pravda, soud, odpouštění.