S úsměvem jde všechno líp, Libuš. :)) a všimla jsem si, že to umíš. Obdivuju tvůj klid vůči turistům. Hezky napsané, je vidět, že se v práci fakt nenudíš. :)

díky Bohunko-člověk si zvykne na všechno-možná právě díky tomu jsem tak "zocelená" vůči místním trollům, kteří mě občas velmi nevybíravě napadají a urážejí-Zdenička mi na blogerském. srazu sama řekla že se diví, jak to můžu tak docela v pohodě snášet

Pestrý život - ne časopis, ale ten Váš, já bych na to asi (už)neměla.

děkuju paní Ludmilo ale věřte že si každý rok říkám, že změním zaměstnání-hezký blížící se víkend přeju

Přesně, práce s lidma je pořád jiná... a vlastně stejná. Ale tady máš můj obdiv, buď bych se musela udržovat totálně na mol, nebo by mě z nich klepla pepka.

já myslím že ty to Klárko také nemáš lehké

Libuško, celé mě to pobavilo, ale věta "My trochu bloudit", se asi stane mým heslem pro mé tradičně pozdní příchody.

to jsem ráda že jsem ti obohatila výrazivo-už beztak skvostné

Smůla je, když návštěvník přijede do cizí země a požaduje, aby všichni bezvýhradně akceptovali jeho potřeby a zvyklosti, anžto on je tam hostem. A když přijedete k němu, vysvětlí vám, že on je tady doma a nějaké cizí móresy mu tam tahat nebudete. Hlubokosklon před lidmi jako Libuška, že ještě nevzali (v jejím případě nevzala) do ruky Kalašnikov a nepozměnila statut turistického ruchu u nás. Po přečtení její knížky jsem přesvědčen, že každá porota by jí musela osvobodit.

díky Ríšo moc

nekdy je to opravdu trosku jiny. nezapomenu na prohlidku hradu Pernstejn, kde nam pruvodkyne s nekonecn dlouhejma nohama a sukynkou stezi zakryvajici tvaricky vypravela o souvislostech s hradem. A dost toho vypravelaovaldstejnovi. Neodpustil jsem si otazku zda ten valdstejn nebude totozny s nemeckym Wallensteinem. Vubec ji to nerozhodilo a s usmevem odpovedela, ze nevi.

Ovsem kdyz se pak ponekud nesourode zminila O "Wittelsbacher" a zamku Nympenburg v Hollandsku. Jsem hlasite protestoval, ze zamek Nymphenburg se nachazi v Mnichove a Wittelsbachove byli Bavorsti kralove. Se s usmevem omluvila, ze toto opravdu nevedela.

Hezké čtení i pro nás poučné co občas spěcháme a vlastně není kam..

máte pravdu Radko, pořád spěcháme jako bychom chtěli do cíle dospět co nejdříve místo abychom si tu cestu zvanou život pěkně užívali a vychutnávali dík za přečtení a hezký večer

dík Zuzi před chvílí jsem četla ten tvůj Londýn a úplně dostala chuť se tam znovu vydat

Pěkné

Díky za návštěvu Jíťo a pěkný den

Tak tohle je bezva čtení Libu. Pro mě vlastně opáčko z Tvé knihy

je to tak Honzo-vzpomínat a připomínat co bylo občas neškodí-aneb nejen politikou je bloger živ