Děkuji za všechny příspěvky do diskuse.

Chtěl bych ještě reagovat na pana Rotha a jeho zmínku o Herderovi ve vztahu k nacionalizmu. Johann Gottfried Herder ve svých úvahách o národu zmínil některé principy, které jsou samy o sobě legitimní, není na nich v zásadě nic úmyslně zlého a patří do jednoho ze základních myšlenkových proudů při snaze o formulaci ideje národa. Dva hlavní směry v pojetí národa se vzájemně odlišují na jedné straně politickým a občanským pojetím a na druhé straně zkoumáním cest vzniku národa ve smyslu přírodních a biologických procesů. Tyto dva směry se mají navzájem doplňovat a nejsou navzájem rozporné. Jsou to jenom dva způsoby nahlížení na věc ze dvou jiných úhlů.

Nicméně na Herderem stanovené principy, například, že národ je založený a biologických a rasových instinktech, je vytvořen přírodou a proto je pro člověka osudem, kmen (a pokrevní svazek) je podstatou národa, atd., byly převzaty nacionalistickými hnutími a možná jimi až příliš zdůrazňovány. Nacisté nakonec Herderovy ideje (ale také od jiných myslitelů) zrůdně překroutili a zneužili.

Oprava: V úvodu předposlední věty je třeba vypustit předložku "na". Tedy: "Herderem stanovené principy (...), byly převzaty", atd.

Pripada mi dost podivne, dyz toho demona nacionalizmu rozdmichava muz sedici na hrade a slouzici hlavne ruskemu carovi.

Naopak vracíme se k rusofilství druhé poloviny 19. století.

Démony nacionalismu je třeba jistě vyhnat. Ale na tomto psaní pana blogera je něco, co oslavuje démony protinárodní či démony kosmopolitní. Není to jen v jeho blogu, ale celém mediálním harašení dnešní doby proti nezávislému svobodnému myšlení.

U zrodu 2.světové byl jakýsi darvinismus, který buduje co nejdokonalejší rasu. Na druhou stranu kde se vzaly finanční prostředky na zahájení války a kdo podporoval Hitlerovo uchopení moci?

Nevím, jestli schválně nebo omylem, cpete pane Trizuljak Katyni do nacionalizmu. Tam se jednalo hlavně o likvidaci schopných odporu a snad bychom se shodli, že tam působil spíše komunistický chcete-li Marxův démon, stejný jako působil u tzv. republikánů ve Španělsku - vražedné klice komunistické internacionály.

Myslím, že naše země potřebuje anděly našich národů i vlasti, bez nichž se i v míru dnes státy rozpouštějí jako led. I když je u nás mír zbraní, země se buď budují nebo upadají. Kde by bez správné nacionálnosti byl například Izrael, tam se už spíš jedná o ozbrojený boj. Vedou ho samozřejmě také jinak, bez budování vlastního nic vlastní prostě není. Ať žije hrdost na vše dobré z naší vlasti!

S prominutím, ŽÁDNÉ démony protinárodní ani kosmopolitní neoslavuji. Je to vaše osobní projekce.

Ohledně darwinizmu částečný souhlas. Ano, také to (podivně a pokrouceně aplikované) učení o "přirozeném výběru silnějších" se podílelo na zrodu nacistických zrůdností.

Katyň, jak jsem v poměrně delším odstavci popsal, je součástí cílevědomé etnické čistky páchané na dobytém území, jejíž součástí je v první řadě likvidace elit. Motivy se přitom míchají: Je to jistě také "svérázný" mocenský instrument, který znali už například Babylóňané (před nějakými zhruba 2600-2700 lety), kteří na dobytých územích původní obyvatelstvo zčásti vyvraždili a zčásti úplně přestěhovali. Nicméně, vzhledem ke známému a velice krvavému vývoji vztahu mezi dvěma národy (Poláky a Rusy), to lze jen stěží chápat jinak, než jako jeden z mnoha temných, krvavých plodů pokračujícího nenávistného nacionalizmu v daném vzájemném potýkání.

Velice s Vámi souhlasím, že naše země potřebuje dobré "anděly našich národů a vlasti". Bez nich by se, jak píšete, státy rozplynuly. Ano, ať žije hrdost na vše dobré z naší vlasti - v tom jsme určitě zajedno.

Karma

Velká karma a díky.

A podotek - vše zlé, co z nacionalismu vyšlo, pochází přímo z jeho pramene, tedy z učení Johanna Gottfrieda Herdera!

Velice Vám děkuji za odezvu a za zmínku o Herderovi. Tím směrem mířím, protože nacionalizmus nelze přesně popsat a definovat bez pochopení jeho filozofických kořenů.

Á propos, ani se moc nedivím, že někteří diskutující nešli v hledání zdrojů dál, než k odkazu na wikipedii, kde je nacionalizmus představen jako vcelku fajn, nevinná a pozitivní věc.

Ve svém článku jsem se pokusil popsat aspoň některé jeho plody ("podle ovoce poznáte je"). Kamkoliv člověk sáhne do historie zhruba dvou století pozpátku, tam ty plody najde...

Na pojmy vlastenectví a nacionalizmus lze aplikovat půvabnou Chestertonovu definici:

Hereze je pravda, která s zbláznila.

Jsou historizující obrazy Josefa Mathausera Pinxe, vydávané masově v podobě barevných pohlednic po WWI projevem českého nacionalismu či vlastenectví (Ponížení Němčíků v Kutné Hoře, loučení Havlíčka s rodinou před odchodem do Brixenu)?

Záměrně použiji nadsazené srovnání. Podle mne je krásným a velkým projevem vlastenectví například Smetanův šestidílný symfonický cyklus "Má vlast" Nebo postavení Národního divadla, Národního Muzea, vybudování pomníku svatého Václava, atd. Určitě bych zmínil také dostavbu katedrály sv. Víta a její o něco pozdější uměleckou výzdobu vitrajovými okny (Švabinský, Mucha, Kysela, atd.)

Velice zajímavá je problematika Rukopisů, proti nimž se například velice kriticky vymezoval Masaryk. Rukopisy jsou však mnohými lidmi brány na milost jako sice podvrh, avšak podvrh dobře míněný, který prospěl rozvoji českého vlastenectví a výrazně inspiroval uměleckou tvorbu. Například a zejména tvorbu Generace Národního divadla. Rukopisy se svým obsahem podílely i na inspiračních zdrojích výše zmíněného Smetanova díla.

Jinak ale prakticky všechno, co my lidé konáme, má v sobě různé odstíny pitoresknosti, lidové mytologie, drobných či větších absurdit. Nejme dokonalí a taky od toho si pěstujeme typický český humor a sebeironii, což působí ozdravně. Některé "vlastenecké" a "národně buditelské" obrázky mohou být s odstupem času spíše úsměvné.

Nacionalismus je neco jako sul v dobre uvarenem gulasi. Umirnene mnozstvi soli dokaze jeho chut pozvednout, prednest vsem jeho originalitu a dobrotu. Presoleny gulas bude absolutne hnusny a vlastne k nicemu dobremu. Je tedy umeni najit rovnovahu v nacionalismu, aby neskodil, pouze se tak nejak hrde vymodil vedle jinych spratelenych narodu. Nacionalismus je u nas uz pomalu dve ste let ziv a zdrav. Dalo by se rict, ze ten cesky byl uz delsi dobu dost osoleny a je treba ubrat. Dokonce nas cisar Frantisek Josef I. rikal, ze jak nemecky, tak cesky nacionalismus je rakovina v jeho risi. A mel pravdu, oba byly presolene.

Díky za názory, které mi nejsou příliš vzdálené. "Hrdě se vymodlit vedle jiných spřátelených národů", to je moc pěkně řečeno, tak bych si to opravdu představoval. I když (dle mého osobního přesvědčení) je tento postoj bližší vlastenectví.

Proti rozumné špetce nacionalizmu a zejména rozumného a neokázalého vlastenectví nic nemám. Asi bychom ani nebyli lidmi bez zdravé špetky emocí a vášní. Přirovnání k soli se mi líbí.

Slova císaře Františka Josefa I. o nacionalizmu jsou výstižná. (Snad bych dodal, že to platilo nejenom pro Rakousko-Uhersko.) Velice se obávám, že i současné nebo nedávné projevy nacionalizmu (jimiž se ve svém textu zabývám) jsou právě takové povahy.

Nacionalizmus staršího data, zejména v jeho podobách z 19. století, by určitě stál za důkladnou studii.

Nechápu proč se snažíte o novou definici nacionalismu. Pokud se tedy bavíme o nacionalismu bez přívlastků. Pletete si to jen s jednou formou nacionalismu.

PS:

Nacionalismu se však obecně přiznává i veskrze kladné působení, jako je soutěživost mezi národy, vedoucí zpravidla k rychlému zvýšení civilizační a kulturní úrovně, schopnost jedince nezištně napnout své síly na zušlechťování různých stránek svého společenství a činný vztah k širší komunitě vůbec. Nacionalismus je také úzce spjat se vznikem národních států, mimo něž by klasická občanská společnost evropského typu a s ní související starodemokracie v podstatě nebyly možny. V prostředí Evropy, například v bývalém rakouském mocnářství, proto národní hnutí zpravidla šla ruku v ruce s hnutími za politickou a sociální emancipaci a za demokratické uspořádání společnosti (revoluce 1848, ústava, parlamentarismus, reformy školství, spolkový život po r. 1860, dělnické hnutí a podobně).