Z Bavor do USA odjíždí L. Strauss, za svými bratry. Zlatokopové jsou nadšeni z pracovních kalhot, které vydrží - mají však vadu ! Tu přichází žena, poukazuje na roztržené švy kapes, váha kladívek a nástrojů. Buď vraťte prachy - nebo opravte! Nejlepší nápady - ty primitivní = objevily se ty zpevňovací cvoky ! Podstata úspěchu je v hrubé bavlněné tkanině, kterou utkal v Bruntále ! - G. Marburg. Přes Vídeň skoupil obchodník a tak exportoval do USA. Tak, se Levi dobral k látce a měl z čeho šít. Kalhoty přešly jako základ výbavy všude, kde se očekávala odolnost, i Texasky kovbojové. Symbol odolnosti - nezničitelnosti - dva koně trhající džíny na zadní straně, kožená nášivka. Následně symbol svobody - podobně jako Harley-Davidson. Komunisté znepokojeni plíživým rebelantstvím. Tedy pokusy o domácí výrobu. Výsledky, jako vždy - pravý DENIM , se nahrazoval obyčejným keprovým plátnem a chyběly speciální dvoujehlové šicí stroje. Slabý odvar - tedy Tuzex. Mj., L. Štrougal, sám pravil, že ČSSR má pouhá 3% výrobků, které snesou celosvětovou konkurenci. To přesně odpovídá i džínům. Nu, zase byly levné lokomotivy ! (Už jsem kdysi psal), až má žena odejte do důchodu - Koupím jí a sobě originál L.Strauss. K tomu flanel košile, vezmeme se za ruce a půjdeme do hospody. Budeme rebelovat a kašlat na děti. Věřím, že ty skutečné rifle mi do smrti pak vydrží ! ...

Jupppíííí, pane Bučku! Vezměte mne pak prosím s sebou do hospody! S těmi cvočky, nevěděla jsem, že za tím stála žena. Aby ne, cherchez la femme! No, "štrausky" byly vždy jednička. Vzadu, na pravé kapse, takový podélně přišitý camfrňousek: Levi ́s. Originál, myslím, červený. Já to z těch starých nezničitelných džín pak párala a všívala třeba pod kapsu nebo do švu dětem na oděvy.

Tehdejší honění mody nezletilou mládeží, které se dělo tak od už od raných dob šedesátých, mi připadá trochu kuriozní. Prázdné obchody, ale všichni postupně měli rifle a živili se uheráčkem.

Zažil jste, pane Řezníku, léta šedesátá? Rebelie byla vlastní mládeži v celém civilizovaném světě. Konečně se něco hnulo. Považte, že do r. 1968 např. ve svobodomyslné Francii si nemohly ženy samy založit u banky účet a do nového zaměstnání mohly toliko nastoupit s písemným souhlasem otce nebo manžela. To hnutí mělo i své symboly, včetně džín, a to už od Elvise. Jasně, že jsme jedli uheráček, takový chlebíček od Paukerta stál korunu devadesát!

Já s vámi souhlasím jen částečně. Na gympl jsem chodil v letech 71-75 v Praze. Džíny nebyly pro nás jen otázkou módy, ale i otázkou "mírné" rebelie. Vymanit se z toho tesilového prostředí. Také jsem mě ty Rifle za 45 bonů, ale byly už takové "obyč". Pamatujete na ruční pračku? To byl takový kovový bubínek, do toho se dalo nějaké prádlo a pak se točilo klikou a prádlo se pralo. Kamarádovi rodiče to měli na chatě. Tak jsme si koupili džíny a hurá na chatu. Tam jsme dali džíny do "pračky", k tomu vodu, lopatku písku a nějaké oblázky a točili jsme klikou. Za hodinku byly džíny krásně seprané. "Plesnivé" džíny se zase vyráběly tak, že se vypraly v SAVO.

Seprané džíny a džínsbunda - to bylo to správné oblečení.

Ale jo, zavzpomínalo by se na oblečení. Ale v atmosféře až takového negativismu vůči současné době do toho s vámi nejdu.

Prispevek napsan, odeslan nezablokovan a nekde zmizel. Jsem holt smolar.

Honem sem s ním! Těším se!

Hmmm. Nejsem o tolik mladší než vy, ale asi se na svět dívám nějakýma jinýma očima. Opět v sedmdesátkách všechno prima, dnes vše špatně.

Musím si zakázat číst vaše blogy.

(U nás na Jesenicku jsem v životě neviděl učitelku v orvaných džínách a triku nevalného vzhledu.)

Ale vůbec ne, pane Zelinko! Tehdy bylo něco prima, dnes je prima něco jiného. A co si račte zakázat, je jen Vaše věc. Pokud se týče odívání učitelek, jděte se aktuálně podívat do školy. To, co by mělo tříbit vkus dětí, zhusta nenajdete.