mne sa viacej paci, to ako veriaci vysvetluju vznik boha:

on nevznikol, on je tu večne,

takže verím, že aj ten náš vesmír tu je večne,

a preto sa mi celá táto hyperinflácie a rozpínanie vôbec nehodí do mojho mozgu,

hold som ako starý dobrý Einstein, chceme statický, respektíve stacionárny vesmír;)

fuj strašidelné ́ to one na dialku:) bellove nerovnosti;)

Pane a paní Mentzlovi,

ještě si dovolím jednu otázku a to k tomuto vašemu tvrzení :"Z pohledu inflační teorie se dá vznik vesmíru nejlépe připodobnit k fázovému přechodu. Podobně jako třeba při určité energii přechází voda z kapalné fáze do pevné, tak vesmír ve svých počátcích přešel z jednoho stavu do druhého, přičemž se uvolnila energie, která způsobila expanzi a vznik hmoty."

A kde se tedy vzal vesmír a jeho jeden stav? Že voda zmrzne a uvolní skupenské teplo je fakt, ale je tady voda a energie, kde se tedy vzal vesmír a jeho energie, když předtím nic nebylo? Nebo snad bylo? A kde se vzalo to "bylo"?

Když nepočítáme energii vakua, která roste s objemem a stále jí nerozumíme natolik, abychom mohli říct, proč a zda vůbec tu je, zdá se, že je celková energie vesmíru nulová. Energie ukrytá v hmotě jde na úkor její potenciální energie.

Stavy, které dnes nazýváme pre-bigbang hmotu neobsahují. Popisujeme je Wheeler-de Wittovou rovnicí. Hmota se tu akreuje při náhodné fluktuaci. Protože tenkrát čas ještě neexistoval, vystupuje zde jen jako formální parametr. Pak se v populární literatuře můžete dočíst, že vesmír ani žádný počátek nemusí mít, že tento stav jde do mínus nekonečna. To ale jen první popularizační přiblížení, pojem času v tom významu jak ho známe, ztrácí význam. Podle Wheeler-de Wittovy rovnice čas vůbec nelze zavést díky omezením plynoucím z kvantové neurčitosti. Vyskytuje se tu sice, ale jen jako formální veličina. Možná existuje nějaký jednoduchý příměr jak to lépe přiblížit, ale zatím jsme o něm neslyšeli. Nezbývá, než sáhnout po netriviálním matematickém popisu.

Vznik vesmíru ve Velkém třesku je dle selského i vědeckého rozumu nesčetněkrát pravděpodobnější jako dílo Konstruktéra, než dílo Náhody, tak jak tvrdí materialisticky orientovaní vědci. Vlastně celá tato vědecká obec nedělá nic jiného než se snaží vyloučit Konstruktéra a to vysvětlováním Velkého třesku jako vzájemným působením hmoty, energie, fyzikálních zákonů. Dobrým příkladem byl nedávno zesnulý Hawking se svojí teorií o imaginární časové ose.

Reliktní záření : Po třinácti miliardách let a po rozptýlení do prostoru o 29 miliardách světelných let jsou jeho rozdíly v teplotě pouhé stotisíciny stupně. Aby k takové homogenitě mohlo dojít, záření bylo v prostoru menší než 10^35. Jasný důkaz, že vesmír vznikl z nekonečně malého prostoru a žádné vědecké okecávání tomu nemůže dát jiný smysl.

Rozpínání vesmíru : Současné rozpínání vesmíru má hodnotu 10^123, to znamená, že za nulou je 122 nulových desetinných míst, a teprve na 123 je kladná hodnota. Pokud by bylo o jeden řád menší, nebo větší, vesmír by zřítil do sebe, nebo by expandoval. kromě toho se tato rychlost rozpínání během historie vesmíru několikrát měnila a pro to vědci nemají žádné vysvětlení.

Pokud by pane a paní Mentzlovi byly vaše teorie pravdivé, pak byste již byli nositeli Nobelovi ceny. A protože tomu tak není, měli byste uvádět, že jsou to vaše privátní názory.

Oprava : Nobelovy ceny

V poslední době se vznikem vesmíru trošičku zabývám, ale těch absurdních otázek jakoby spíše přibývá...:)

Dočetl jsem se např., že vesmír měl mít po celou dobu inflační fáze stále stejnou hustotu, i když se rozpínal nadsvětelnou rychlostí (jinak by hmota nemohla "předběhnout" světlo a dnes bychom tedy nemohli vidět reliktní záření, protože by nám už dávno uletělo).

Tento jev je dále vysvětlen tím způsobem, že během této fáze stále vznikala nová hmota "z ničeho", proto hustota zůstávala konstantní. Je tento "zázrak" možné nějak vysvětlit?

Dále je velmi zajímavé, že se vesmír tedy nejprve překotně rozpínal, poté se rozpínání výrazně zpomalovalo, ale podle "nejnovějších" zpráv se rychlost rozpínání vesmíru opět zvyšuje, což mi přijde nelogické (z jakého důvodu se rozpínání začalo opět zrychlovat?)

Je tu něco, co jsem špatně pochopil? Takto to působí hodně absurdně a mám proto o této teorii jisté pochybnosti.

Vždyť si můžete modelově zkusit fázový přechod např. tak, že v mrazu dýchnete na sklo, které se pokryje zmrzlou strukturou, tj že jeden energetický stav přímo zaujal nejmenší možný energetický stav "vybudováním" struktury, která potřebuje jakýsi objem. Něco podobného už na vodě a ledu vysvětlil v blogu pan Mentzl (porušení symetrie pro jednoduchost vynechávám). V případě rodícího se vesmíru jde o podobné, tedy o kondenzaci a příkladem může být parní kondenzační vytápění, které skutečně pálí jako čert - relativně chladnější pára odevzdá při kondenzaci obrovské množství tepla za vzniku vody a analogicky, rodící vesmír musel tím samým principem ze svého objemu, hustoty a ochlazení fázově přejít do nejmenších struktur (zkondenzovat) a uvolněná energie spolu s první strukturou byla onou konstantní hustotou, která se zachovávala rychle expandujícím prostorem do neprostoru. Anihilaci vynechávám. Další fáze jde na vrub temné energii, která snad není předzvěstí dalšího rychlého fázového přechodu, protože třeba zítra už by nám mohlo být všechno fuk. Zaznamenávané reliktní záření pochází z trochu pozdějšího času, kdy už byl prostor trochu průhlednější nejen z expanze prostoru. Existují i neinflační teorie d-brán, ale i tak muselo dojít k nějaké expanzi, protože důsledky pozorujeme. Vesmír se zachoval jako tepelný stroj a že opět nabírá na expanzi, může mít hodně příčin, které se teprve zkoumají. Nejedná se o náboženství, takže svobodně můžete mít pochybností kolik chcete.

Docela by mě zajímalo z čeho tu "plochost vesmíru" vlastně dovozujeme... z pozorované hustoty hmoty a Einsteinových rovnic? A je v tom zahrnuta i "temná hmota"?

Těším se na Finále.

To je dobrý dotaz, děkujeme. Dělá se to z fluktuací reliktního záření. Ty by měly odrážet prapůvodní kvantové fluktuace nějakého skalárního pole v počátcích vesmíru. Při inflaci se zvětšily na makroskopickou úroveň a tvoří dnes ty největší struktury jako jsou třeba kupy galaxií. Vtip je v tom, že nemusíme měřit všechny ty galaxie, ale stačí jen udělat analýzu fluktuací reliktního záření.

Již sonda WMAP změřila spektrum (skalárních) fluktuací a zjistila, že jsou fluktuace rovnoměrně zastoupeny, což odpovídá tzv. Harrison-Zeldovičovu spektru, potažmo plochému vesmíru. (předpokládá se mocninný charakter úměrný k^(n-1), kde 'k' je míra fluktuací (odpovídá vlnovému číslu 1/lambda) a 'n' je spektrální index; pro n=1 vychází mocnina 0, což odpovídá plochému vesmíru; WMAP naměřila 'n' kousíček pod hodnotou '1')

Když WMAP změřila, že je vesmír plochý, ozval se nějaký rozčilený človíček, že jsou vědátoři úplně odtržení od světa. Protože když nějaká sonda naměří takovou blbost, tak je jasné, že jí prostě odešlo čidlo v ose 'z'. Ani bych se na něj nezlobil, není nic divného na tom, že někdo nezná pojem plochosti vesmíru. Vadila mi ta jeho militantnost, kde na chvilku nezapochyboval, že by on něco nevěděl.

Máte skvělé blogy!!! Více takových ... přeju krásný den oběma mým oblíbeným autorům!

Děkujeme. Dokud tu ten vesmír bude, bude i z čeho čerpat. Vám také pěkný den, i celé rodině.

Pěkně shrnuto.

Děkujeme, jsou to jen ty nejhlavnější body. I tak je toho dost.

Dávám karmu, i když tomu nerozumím. Nejsem matematický mozek, a tak mi tohle vlastně může být jedno, jsem spíše mozek mýtotvorný. Kdybych měl napsat, co mě zajímá ve vztahu k vesmíru, položil bych absurdní dotazy, například: Proč je tak velký, když nám to k ničemu není? Nebo: Proč Země jako nepatrná planetka v obrovitém vesmíru vytváří podmínyk pro život a jinde se moc nevyskytují v okruhu mnoha světelných let? Proč vznikl život - a proč chce existovat, když je to zjevně nesmyslné? Proč vzniklo vědomí? Nejjednodušší je asi otázka: Proč si člověk vymýšlí existenci Boha? Odpově ́d: Protože neumí žít nesmyslný život. A Bůh jako idea mu dodává jistotu, že jeho život přece jen nějaký smysl má.

Děkujeme za reakci. Ty Vaše otázky nejsou absurdní, spíš na ně neumíme odpovědět. To neznamená, že by se fyzici nezamýšleli nad nepoměrem velikosti vesmíru a třeba atomu. Je to tzv. problém Planckových škál. Třeba to někdy někdo uchopí tím správným způsobem.

Co se ostatních otázek týče, ani zatím nevíme, zda jsou správně předpoklady. Třeba, zda je život opravdu tak osamělý. Zatím jsme žádný jiný neobjevili, ale také jsme ještě pořádně neotevřeli oči. Také neznáme podmínky, za kterých vzniká a vlastně nemáme ani pořádnou definici života. To už je otázka spíš pro biology.

Děkujeme za návštěvu. Pokud jste neporozuměl všemu do detailu, nevadí. Když budete mít alespoň přibližnou představu, budete na této planetě nadprůměrný.

Děkujeme za reakci. Přejeme hezký den.

Takových článků by tu mělo být víc. Díky.

sám si při čtení vědeckých polemik kladu otázku, jak asi řeší existenci světa, vesmíru třeba mravenčí filosofové. Jak vysvětlují svému stádu existenci hvězd na nočním nebi, či pohyb Slunce ve dne. Jaké vysvětlení si vymyslí, když jim do mraveniště šlápne jinam se dívající houbař. Jsem přesvědčen, že jim pýcha nedovolí přiznat, že neví a tak s určitě s nějakým vysvětlením před své "ovečky" přijdou.