Docela malá a řekl bych běžná perlička z denního života. Proč ne? Legrace je třeba pořád a právě proto, že čeština je jedna z nejbohatších řečí si podobné špílce můžeme dovolit. Vím, mnohdy nám to ani nepřijde, ale kolikrát se podobná věc stane a dojde nám třeba až po několika minutách/hodinách.

Ostatně - takový krásný příklad:

Ona: Můžete to tam šoupnout.

On: Už je tam.

Ona: Ještě chvíli, nic se neděje.

On: Ale už by to mělo být.

Ona: Anooooo, už to je.

On: No sláva.

Ona: Tak ještě momentík, než to vyjede... Hotovo.

A přitom šlo o zcela nevinnou platbu ještě kontaktní kartou...

Tak pro změnu když už tak něco konkrétního: Soudruhu ředitele, tak mi ho tam už dejte! Vždyť už tam je soudružko sekretářko!? Ojojoj, to je ale macek!

Pěkný, a nedámi to abych nepřipomněl starou vykopávku, že ženy dělíme na dámy a nedá mi

Jak jsme mohli vidět ve filmu Jak básníkům chutná život... Tam měli druhou variantu přilepenou na dveřích (ne)dámského WC.

Souhlas, ale problem je v tom, ze rada tech dnesnich me-too istek se v minulosti nabizela sama. A nejen k nejakemu nevinnemu zertovani u vytahu.

Mám dojem, Jene, že momentálně v mnoha případech není důležité jak to tehdy bylo, ale jak je to dnes podáno. Čímž nechci většinu z nich nijak napadat nebo shazovat. Jen že - jak říká váš jmenovec Werich - pravda je vždy někde uprostřed.

já myslím že bez legrace to v životě snad ani nejde Laďko-děkuju za přečtení a hezký zbytek neděle