Máte pravdu, že by člověk měl přijít na určitou společenskou událost vhodně oblečen. Pro mne to znamená, že by muž měl přijít třeba v obleku, ale již neřeším, jestli je černý nebo modrý (samozřejmě odmítam ale nějaké křiklavé barvy). Pořád je to lepší, než by tam přišel v mikině.

V čem je to lepší? Protože někdo někde řekl, že SE MÁ tam a tam chodit v takových a takových hadrech? Řešit takové hlouposti jako je oblíkání je směšné a nicotné.

Pak někteří lidé kritizují ostatní, že se neumí obléknout. Další buzerují zbytek, že neznají trojčlenku. Jiní pohrdají ostatními, že neumí pořádně anglicky. Jiní si odfrknou, že někteří neumí tak základní věci jako je spravit protékající záchod. Sportovci se smějí nemehlům, štíhlí špekounům, ... A dostáváme se do kruhu, kdy každý považuje tu svou oblast, tu svojí dovednost za to nej, za tu potřebnou a pohrdá ostatními. Případně je kritizuje a vnucuje jim své koníčky, své představy o světě.

V oblékání existují určitá základní pravidla. Nesmrdět, nenosit roztrhané oblečení (pokud to není úmysl), nenosit v kostele krátké kalhoty, ... . Ale zbytek je buzerace lidí, co mají určitou představu o světě a nesnáší, že jí ostatní nesdílí. Tady platí obvyklé, že by lidé neměli přemýšlet nad ostatními, ale zejména nad sebou.

...a na špinavé boty jste zapomněl. Chudinkám, co mají roztrhané rifle dávám korunu.

Já osobně nemám rád módní policii, protože jejich optika je neuvěřitelně omezená a váš článek to jen potvrzuje. Vy už totiž máte tu profesionální deformaci, že člověka nehodnotíte podle názorů,ale podle oblečení. Jako když člověk odmítne dobrou knihu, protože má hnusný obal. Hlavně váš článek potvrzuje tu stádnost, neschopnost vlastního názoru, naprostou myšlenkovou domestikaci.

Například píšete, že je správně měnit barvu po 18 té hodině, ale už nevysvětlíte proč. Máte přece vzdělání v oboru etiky a společenského chování. Z jaké země a z jakého století to pravidlo přišlo? Proč zrovna 18:00? Proč ne 17:00? Proč zrovna černá? Jako laik tipuji Anglii.

Ačkoli můžeme polemizovat , nakolik bylo toto konkrétní pravidlo odpuštěno Karlu Gottovi na předávání cen Slavíka, jde o to, že se řídíte striktně až fanaticky pravidlem, které se po staletí vyvíjelo a vyvíjí dál. Žijeme v 21. století, nejsme v monarchii, ani ve filmu pro pamětníky. Jak toto pravidlo splňují například barevné světové modní přehlídky?

Já osobně jsem zažil pár společenských akcí a můžu konstatovat, že se jedná pouze o přehlídku snobství a přetvářky, kde se řeší, co má kdo na sobě, než co říká.

Karel Janeček bije do očí. Ale je to geniální matematik, který k majetku přišel matematickou permutací a jehož IQ je hodně nadprůměrné. A o těchto lidech je známo, že žijí ve vlastním světě. Alberta Einsteina by jste asi také nepotkala na českém lvu v černém obleku, ale ve vědeckém plášti. S tím nic nenaděláte.

Dole píšete, že jít do divadla jako vidlák je faux pax. Jenže zapomínáte, že i návštěva kina dříve byla společenská událost a jít tam v hadrech bylo faux pax. Ale proto, že lístek do divadla nestojí 150 Kč jako lístek do kina, tak je návštěva divadla společensky o hodně řádků výš. Otázka je, jak by to vypadalo, kdyby se ceny srovnaly na úroveň kina? A pak tu máte různé místní divadelní skupiny, které vystupují. Ti neřeší, v jakém oblečení diváci přijdou.

Ptáte se pořád proč. Proto.

Rebeko, je to stale v norme, sako na dva knofliky mel i muj oblibeny Daniel Day-Lewis....a propos , vedela jste, ze mohl byt nevlastnim zetem Marylin Monroe

Ano ano, šaty dělají člověka..ale jen zvenku........

Možná je chyba, že kulturu oblékání řadíme "jen" do kolonky Společenská etiketa. Když jsem před mnoha lety četl vzpomínky Olgy Scheinpflugové, zaujal mě její popis toho, jak rychle došlo k úpadku kultury oblékání po únoru 1948. Už tehdy mě napadlo, že kulturu oblékání lze přiřadit k jistým civilizačním konstantám, vždyť tak banální věc, jako pánské sako, se vyvíjela 400 let. Podíváme-li se na historické fotografie "revolucionářů" a bořitelů konvencí jako byl Elvis Presley, Beatles nebo Rolling Stones, uvidíme začasté zase jen pány v saku a s kravatou. Samostatnou kapitolou jsou hlasatelé zpráv soukromých televizních stanic - tmavé polorozepnuté košile bez kravat jsou opravdu důkazem nikoliv porušení etikety jako spíše dokladem kulturního úpadku. Pan režisér to nevidí? Nebo vidí a líbí se mu to ? Jakub Železný a někteří jeho kolegové z veřejnoprávní ČTV /Kubal, Řezníček/ by mohli být v oblékání vzorem, bohužel, jsou spíše výjimkou.

Souhlas. Novináře, kteří by přišli na akci nevhodně oblečeni mají vyhodit.

Když jsme na Capri, tak bydlíme v pěkném hotelu Luxury Villa Excelsior Parco .

Teď naposledy tam chodil starší chlápek v ošoupaných mančestrákách, vytahaném tričku a vyšmajdaných nazouvákách.

Bydlel kousek od hotelu a prý tam pravidelně chodí na jídlo.

Jmenuje se Jack Nicholson.

Ach ta paměť. Samozřejmě karma.

Je to tak, máte pravdu.

Je sice v modrém obleku, ale vypadá šťastně... já byla včera na panu Duškovi. Myslíte, že se hodí běhat po pódiu bez bot? Mně připadá, že jiné věci jsou důležité. Ale asi jak pro koho. Také přeju pěkný večer.

Pěkný večer, milá paní Jogheeová,

děkuji za Vaši reakci.

Ano, vypadají na fotografiích manželé Janečkovi šťastní, a já jim to přeji. Ale oblečení je zcela jiná kategorie. Jako třeba to, co měli k obědu. To, že je někdo šťastný, ho přeci neomlouvá, že se neumí obléci.

A společenská etiketa není o tom, jak lidé vnímají, co je pro ně důležité a co není. Společenská etiketa předepisuje vhodné oblečení pro různé společenské události.

Přeji příjemný večer, H. R. Šiander

Souhlasím s vámi. Na společenský večer by měl být muž společensky oblečen. Stejně tak, jako když vy o tom píšete blog, neměla byste tam mít gramatické chyby. Janeček již svůj oblek svlékl a věřím, že vy opravíte své chyby. A svět bude zase krásnější. :-) Hezký večer.

Pěkný večer, pane Kamasi,

děkuji za Váš příspěvek.

Blog jsem četla asi desetkrát a chyby již nevidím. Což je normální. Snad je uvidím s odstupem hodin či dnů. A ráda je opravím.

Pokud je vidíte Vy, tak mi klidně napište e-mail a já si je ihned opravím

Přeji všechno dobré, H. R. Šiander