- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Musím se pochlubit. Našel jsem náhodou citaci z projevu Rudolfa Berana o zřizování pracovních táborů pro flákače z Prahy z r. 1939:
Nikde není tolik klepů jako v pražských kavárnách, kde lidé nemají nic jiného na starosti a kde se jen mluví..."
Mám dojem,že to byl neoblíbený Špidla,kdo nás přesvědčil,že jsme do té EU,když jsme posoudili výhody, vstoupili.Od doby vstupu,se mnohé změnilo.Ne se vším jsme byli nadšeni ,ale jen jsme rencali a nenapadlo nás,že bychom vzali kramle.Až nyní nám pražská kavárna ukazuje,že i to je možné.Nakonec se té možnosti někteří chytili a problém je na světě a máme s kým bojovat.Sakra,nějaký Špidla bojovník na kafe nechodí.
Čím je svět propojenější, tím důležitější je být součástí nějakého uskupení.
Pokud by k hlasování došlo (a proti referendu obecně nic nemám), tak je naopak nezbytné, aby odborníci jako Švejnar - co nejpřesněji a nejsrozumitelněji - ukázali možné dopady.
Zemanovi už pomohla, tak proč ne i Okamurovi.
Na co tolik slov?
Stačilo napsat nenávidím Pražskou kavárnu a miluji Moskevskou krčmu.
To jste z blogu pochopil tohle?
Panečku to chce ale fištrón.
Češi, kteří si zavedli komunistický teror na celá desetiletí, mají zachovalou středoevropskou míru skepse proti všemožným vábničkám? Když v patnáctimiliónové zemi z nich bylo jeden a půl miliónu komunistů? No to si snad děláte srandu.
A co třeba Němci, kteří si zavedli nacistický teror? Naprostá většina Čechů byli odpůrci komunismu, přinejmenším po roce 1968.
Paní autorko článku, respektuji váš názor a dokonce v mnohém i souhlasím.
Ovšem primitivním komolením jména předsedy parlamentní strany si zbytečně sama degradujete svůj článek.
A já prosím a žádám Vás, abyste nebyla spoluzodpovědná za devastaci češtiny používáním patvarů stylu "v 168-mi hodinách".
Ale obsahu článku jste i tak určitě porozuměl.
Jsem typický pražský kavárník a povaleč. Vstávám okolo 10. hodiny, v klidu si vypiju kávu a vykouřím doutník, dám si skleničku šampaňského, zajdu do sauny a už je čas na oběd. Biftek z irského hovězího, krevety a nejdražší francouzské víno je běžná věc. Potom chvilka golfu nebo tenisu a hurá do kavárny. Takhle je to skoro každý den, už to začíná být nuda. Když je hezké počasí, projížďka jedním z mých tří kabrioletů mně vždy zvedne náladu. Zkuste to také tak, uvidíte, jak je potom ten den krásný.
A sem tam na blog, že. A ,,igristoje" s kaviárem