V naší zemi žijí tisíce Vietnamců, Ukrajinců a dalších. Pokud pracují, nikdo jim v tom nebrání. Proto si nemyslím, že jsme národ, který brání ve štěstí jiným.

Problém je u lidí, kteří nejsou zvyklí pracovat, nechtějí se do tohoto procesu zapojit a jen spoléhají, že se o ně postará stát. A nemám teď na mysli jen ty, kteří přicházejí zvenčí.

On je ale rozdil pracovat a pracovat. Ono vareni ci pestovani a prodej drog je take jistym druhem prace.

Ano, migrace je sice stará jako lidstvo samo, ale vše se odehrává v dobovém a situačním kontextu. Je opravdu rozdíl mezi Evropanem prchajícím do jiného evropského státu třeba před bolševiky (bělogvardějci), před nacisty nebo komunisty a mezi bezradným (v lepším případě) Afričanem, který neví, kam a proč jde. A hlavně - ti, o kterých v souvislosti s naší minulostí píšete, se museli v cizí zemi o sebe postarat. To je to podstatné, co mi u převážné části nynější migrace chybí. I ten "náš" ekonomický migrant šel za lepším v tom smyslu, že něco umí a v cizině to lépe zpeněží.

Ještě bych dodal, že "Wir schaffen das" je vlastně velmi správné heslo, ale mělo by zaznívat z úst migrantů.

Znám osobně jednoho emigranta - Syřana.

Nemohu pochopit jak dokázal tyto věci.

Vydrží makat od noci do noci.

Do svého obchůdku dokázal časem sehnat - přeplatit prodavačky, na práci tu už lidi totiž nejsou

Dokáže čelit neuvěřitelným překážkám ze strany úřadů

Dokázal se vzchopit, když mu naši "vlastenci" jeho obchod zničili, a jeho zranili.

Ale co mne hlava vůbec nebere: Rychle se naučil česky...

Velmi pěkný příklad. A proč mu proboha, "vlastenci" jeho obchůdek ničili?

Pěkné pábení, pane Stejskale

Jen připomenutí, pane Havránku, jen připomenutí.

Opět mi někdo argumentuje tím, kolik našich lidí odešlo do ciziny.

Proč k tomu mám přihlížet já, který jsem nikam neodešel a celý život jsem strávil tady?

Kdo chtěl a mohl odejít, ten odešel, ale já a moji předkové jsme žili tady. Proč se mám cítit zavázán za to, že Německo dalo azyl Ludvíku Spejchalovi, kterého jsem pouze zdravíval při náhodných setkáních ve vesnici, kam jsem jezdil k babičce? Možná mu to Německo v začátku i nějak pomohlo, ale tu pomoc dostal on a nikoli já.

Prostě když někdo pomůže Frantovi Mrkvičkovi, nevznikne tím žádný závazek pro Ferdu Vopršálka.

Platí to i naopak, směrem k mé zemi: Jestliže tady spousta Slováků vystuduje vysokou školu, nevznikne tím žádný závazek těm, kteří školní docházku a následující studium nebo učební obor absolvovali na Slovensku. Je je Jurajovi do toho, že Pavol studuje v Olomouci nebo v Praze?

Ani mě nenapadlo chtít po Ludvíku Spejchalovi, aby se mnou sdílel své výhody žití na Západě, tedy třeba aby mi poslal sem tam nějakou tu bankovku v tvrdé měně, kterou vydělával. Nebyl by k tomu sebemenší důvod. Prostě z jeho odchodu mi nevznikla žádná výhoda, a tak nechápu, proč bych v téhle souvislosti měl cítit nějaký závazek vůči někomu, kdo přijede odněkud z Nigérie nebo z Mauretánie.

Jestli odchodem do ciziny někomu vznikl závazek, tak těm lidem, kteří odešli. Ať si to vyřeší oni sami v těch zemích, kam odešli, ale ať po nás, kteří jsme tady zůstali a kteří v téhle rouvoslosti nikomu nic nedlužíme, nikdo nechce, abychom platili účet za ně.

naprosto přesně

Porovnavat odchody nasich obyvatel do ciziny s exodem muslimskych hord do Evropy je ostudne. Mel jsem o Vas pane Stejskale vyssi mineni.

Nešlo o "mechanické" porovnání, ale o připomenutí čehosi . viz má odpověď na reakci p. Slavomíra Beneše.

Po nedávných osobních zkušenostech ze Západní Evropy bych přivítal ve své zemi a i pomohl kohokoliv jen né muslimy.

Ale to nemůže být důvodem pro odmítání stavby mešit a minaretů. Pokud tito muslímové žijí mezi námi, měli by mít právo na důstojné uctívání svého Boha. Mluvím o jedné mojí konkrétní zkušenosti.