Každá definice má své hranice a někdy je lepší radši ani nedefinovat. Když se to vezme kolem a kolem, tak i anarchistovi bytostně vadí, když mu druzí chtějí nařizovat, jak má žít. A ten bývá označován za ultralevičáka. Možná je lepší, nesnažit se za každou cenu se vůči někomu vymezovat.

Jo, ale jenom jemu samotnému, potažmo lidem, kteří žijí "správně". Na bohaté kapitalisty si troufne hned a vymlátí jim s klidem výlohy. Je pravda, že úctu k životu a majetku druhých jsem tam mohl dodefinovat, aby to bylo zjevnější.

Zase si to moc idealizujete. I v dnesni dobe se najdou kapitani prumyslu, kteri skoupi konkurenci jen proto, aby ji mohli zrusit (ucta k majetku?) a to, co se stane se zamestnanci je jim naprosto jedno (ucta k zivotu?).

Tak jako po druhe svetove valce slo plno lidi na ruku komunistum, neb chteli a verili v zivot bez valek (coz ti komunisti hlasali), tak jak moc dobre vime, se mezi temi komunisty naslo mnoho, kteri by klidne zabijeli jen pro sve uchylne presvedceni. Idee jsou proste krasna vec, ale on ten zivot jde tak nejak na dren.

Pokud skoupí konkurenci a pak ji zruší, tak je to v pořádku, právo vlastníka. Jinak anarchie není doménou ultralevičáctví, ale existuje i ideologie anarchokapitalismu. Což je něco, k čemu by etická společnost měla inklinovat.

Na to, aby mohl jeden koupit, musí chtít druhý prodat. Samozřejmě se může stát, že jsou ve hře nečisté donucovací prostředky jako jsou výhrůžky násilím nebo i najímání "bouchačů", ale to už není pravicovost, to je banditismus - tady má své místo stát, aby zajistil spravedlnost. Ne v zajišťování lepšího života všem.