"Dějiny podle mne poměrně jasně ukazují, že kdykoli měli představitelé náboženských struktur ambice vnucovat z pozice svého církevního úřadu cokoli lidem zkoumajícím zákonitosti světa, nedopadlo to dobře."

To je samozřejmě pravda (platí obecně na jakoukoliv moc). Ovšem trochu jste zapomenul na to, že církev byla taktéž hlavním motorem zkoumání (to hlavně ve středověku - např. univerzity); ovšem ani v novověku její význam nebyl podružný.

Nakonec byli to katoličtí teologové, kteří prosadili na světských potentátech zákony z Burgosu, které ochraňovaly původní obyvatele Ameriky. To je de facto i jeden z historických pilířů současných lidských práv.

Ale už jste o tom asi psal...

Děkuji za reakci. Souhlasím s Vámi v tom, že církev (a později církve) byla (byly) asi od 5. století až do novověku významnou mocenskou silou a skrze tuto sílu byly uskutečňovány mnohé dobré (i zlé) věci. Zmíněnou větou jsem chtěl poukázat na rozdíl mezi racionálním (aristotelským, analytickým, logickým, vědeckým...) přístupem ke světu a přístupem člověka obdarovaného vírou (tedy přístupem teistickým či náboženským). Oba tyto přístupy můžeme podle mne smysluplně používat, ale myslím si, že není dobré, aby jeden z nich byl druhému vládcem, projektantem či cenzorem. A to podle mne dějiny (víceméně „jasně“) ukazují.

Těším se na další díl

Děkuji.