A je to tady.

Pred pár rokmi boli v našej tlači publikované závery štúdie, vypracovanej ruskou tajnou službou.

Z nich si pamätám: Oddelenie Škótska, Baskicka a vznik muslimského štátu na juhovýchode Francie s metropolou Marseille....

Já jsem v osobním životě také nejednou ustoupil agresi, než abych se s někým hádal. Ale je odlišné, zda to udělám tak, že kvůli někomu protivnému a drzému vystoupím z tramvaje a počkám na další tramvaj, nebo zda ustoupím sousedovi nebo nekorektnímu kolegovi z práce.

Těm člověk ustoupí jednou a oni potom žádají další ústupky.

Když jsem vystoupil z tramvaje a počkal na další tramvaj, věděl jsem, že se nic neděje, protože toho hulváta, kvůli němuž jsem to udělal, už nikdy neuvidím. Takový ústupek byl do určité míry slabost, protože skutečně zásadový člověk by neustoupil vůbec, ale prostě jsem si takový ústupek mohl dovolit.

Ale nelze ustupovat lidem nebo skupinám lidí, s kterými musím soužít nejen dnes, nýbrž i zítra, za týden či dne 27.5.2026.

To řešení vystoupením z tramvaje má smysl pouze v tom případě, že další spoj nebude zcela obsazen těmi kvůli kterým jsem vystoupila. Tenkrát to bylo moudré, nyní se situace přeskupuje

Pán profesor skrátka navrhuje, aby si Francúzsko kľaklo pred islamom na kolená a dobrovoľne mu odovzdalo "stratené územia republiky". A ak sa domnieva, že pri nejakých miestnych radách sa autonomia zastaví,nevie o islame vôbec nič.

Na tom je nejhorší ani ne tak to, že kus vlastní země by dal někomu jinému, jako spíše to, že naivně předpokládá, že ten někdo jiný se s tím spokojí.

Rozděl Francii na dvě části: na francouzskou a na muslimskou.

Rok to bude fungovat, ale po roce muslimové začnou pro sebe žádat stále více.

Co je muslimské, to by podle nich bylo muslimské. Tam by platilo, že do toho Francouzům nic není.

Co je francouzské, to by podle nich bylo společné, protože v tom případě by platilo, že oni jsou také francouzskými občany.

Tyhle dohody, jako třeba Mnichov nebo tento návrh, jsou hrozné už jen proto, že se ustupuje agresivním silám. Ale nejhorší není ten samotný ústupek, nýbrž to, že příslušným ústupkem tu druhou stranu člověk jen inspiruje k dalším požadavkům.

Buď se nemá ustupovat vůbec, nebo vydejme rovnou všechno, protože ten druhý po každém ústupku bude vyžadovat další a další věci.

Takovéhoto šílence okamžitě vyloučit z akademického prostředí a obžalovat z vlastizrady.

To bysme tady neměli žádné akademiky. Ti už to podepsali jako výzvu.

Evidentně tento pán zachází ještě dále než Edouard Daladier.

Ten v Mnichově prodal kus území cizího státu. Z našeho pohledu to byla sprostá zrada, z jeho pohledu to byl kšeft.

Tento pán však se od něj liší dvěma věcmi:

1) Dává někomu jinému část území vlastního státu, nikoli nějaké poměrně vzdálené a z jeho pohledu malé země někde na východě, k němuž měly západoevropské národy vždy předsudky. Francouz dává nikoli Sudety, nýbrž kus Francie.

2) Daladier tomu Hitlerovi ty Sudety dal za sice hodně nevěrohodný slib, ale přeci jenom slib, že tímhle končí německé územní požadavky. Bylo sice naivní předpokládat, že ten, kdo předtím porušil řadu dohod, najednou tuhle dodrží, avšak byl tam alespoň nějaký slib. Tento pán chce dát kus francouzského území někomu, kdo neslibuje vůbec nic.

No hrůza.

Typicky "mnichovanská" zbabělost.

To není mnichovanské uvažování.

Nahoře píši, že v Mnichově byl přeci jenom nějaký slib. Sice nevěrohodný a s odstupem času už nikdo nechápe, jak někdo tehdy mohl Hitlerovi věřit, ale přeci jenom tam slib byl.

Tady ani žádný slib není. Tady je jen to ustupování.