Ani jsem nevěděla, že i tohle má svůj den... Z pomníčků a křížů mě mrazí, zvlášť z těch, kde jsou léta a léta pořád kytky a svíčky.

děkuju za čtení i příspěvek...Klárko, a hezký večer přeju

Že tento den připadá zrovna na třetí neděli v listopadu, jsem nevěděla, ale shodou okolností jsem si o víkendu vzpomněla na jednu kolegyni, která vloni.... Už je to více než rok, co se jí stala osudnou jízda na motorce.

paradoxně se říká - že ty zimní měsíce jsou lepší... jak je opravdu hnusné počasí, prý se to na jistém upozadění řidičů podepíše. Ne vždy... tak, co říct, Pavlo? Nevrátíme...a strašná škoda života děkuju ti

Radko, děkuju, žes tohle napsala.... A tvou pověrčivost zcela chápu....

no, malomyslná jsem, přiznávám... a tak těší mne proto pochopení jiných děkuju Ti, Šárko.

...umíte

no... moc věcí neumim, ale nechám Vás snít a děkuju, Josefe

Když se člověk ocitne hodně blízko, nerozeznává chvílemi břehy... ten podpis omylem byla jen velká empatie, Radko

děkuju... no, obešla mne hrůza a strach a pověrčivost a přivolávání. Přiznávám. Mělo tam být jméno kluka, s nímž jsem ráda spolupracovala, pohodář, bajker, co byl sluncem pro všechny. Jednou se vracel z práce z Prahy domů...

Radko, že je to na silnicích neustále nebezpečnější dokazuje i český Bůh (Gott) tím, že ač kdysi auto-blázen, už se raději nechává vozit, sedíc na bezpečnějším místě na zadním sedadle. Co se týká zpěvu, prokrvuje mozek, pokračuj i s trémou

Horste, děkuju. to už je za mnou. Byly to fajn čtyři roky, asi pět. Žila jsem tím mocně, dělala pro ně soustředění a kroniku a organizovala takové to být spolu v mnoha směrech, a hlavně sranda aby byla. Pak se něco stalo a pak sbormistr umřel. Náhle. A tak si zase zpívám v koupelně... A moc děkuju za zastavení

U nás na Českolipsku jsme samý takový pomníček u cesty...také motorkáři zdejší zatáčky milují.. Tobě karma.

Tobě poděkování a moc fajn den, Magdi

Když se automobil z pomocníka mění na zbraň, tak to není dobré. A někdy tu hranici ani lidé nevnímají.

když nevnímají, je zle , ale hůř - bych řekla, když se je někdo snaží na silnici napravovat a dovychovat. Nikde jinde neplatí víc to, že nad něčím se má mávnout rukou. Díky za zastavení,Pavle

S přibývajícími léty jezdím stále pomaleji, mé děti /všichni řidiči a docela dobří/ se tomu diví, že už táta nemachruje /i když by vzhledem ke kubatuře mohl/. Pořád si uvědomuji, co se může stát, slyšel jsem mnoho příběhů se šťastným i tím druhým koncem a občas vidím následky těch, co přežili.

A říkám si, že se asi nedá žít s tím, že jsem díky své blbosti na cestě tomu druhému jeho ukrátil. Věřím, že mi to vydrží.

Radko Vám karma..

děkuju za čtení, Tomáši. Hezký den a díky i pro všechny další za Váš příspěvek.

Ta Vaše Kaple smíření je každých pár set kilometrů u dálnice na parkovištích v Německu a i jinde,je primárně určená pro řidiče na cestách co se nemůžou jinak dostat do kostela.....jo pro ty smradlavý kamionáky

tak to je dobře, že jsou...Nevím, čím jste, ale kdyby to šlo, nechť se do kostela dostane na mši každý, kdo chce... profese a jejich povinnosti leckdy za mantinel možného ale nezměním, jakož nezměním mravy těch, co stres pro řidiče kamionů jako zaměstnavatelé vytvářejí...děkuju Vám za čtení:)