Opětně jsem, paní Dano, oněměl úžasem (jako vždy, jako vždy), ale tentokrát jsem se pochlapil a vyjadřuji svůj obdiv písemně: Výtečné, skvělé, poučné. A čtivé!

Obzvláště mě zaujaly vaše obrázky, které jste vy načrtla jako hříčku, leč u mě by takové obrázky představovaly zhruba vrchol mého vyjádření pomocí kresby...

Děkuju moc za milá slova, moc mě těší, že se líbilo. Příště, tedy v pondělí se podělím o svůj pocit, jak to bylo s tím vznikem vesmíru. Krásný večer přeju, mějte se hezky, Pavle.

Ahojky Už sem se do toho nějak zamotal, (zlato nebude) holt někdo má talent na to, někdo zase na něco jiného. No vidíš, už ani nedám srozumitelně jedinou větu. To nic i tak z tebe mám radost. A dík za tu návštěvu! Jen mne v tý souvislosti zamrzelo že už pár pěknejch tejdnů nejsem doma a tak jsem tě ani nemoh uvítat a pohostit. Uvařil bych ti zázvorovej čaj a k němu nějakej dortík, pak bych ti ukázal svý poslední fotky a ty mě zase svý obrazy. A pak bychom třeba dali řeč o nekonečnosti bytí a vesmíru, tak jak ho viděl Malý Princ a ty bys mi znovu polopaticky vysvětlila jak se to vlastně má s tím zlatem. Nebyl jsem ale zrovna doma a kdo ví kdy zase budu. Nevadí, konec světa i bytí je zatím v nedohlednu a tak to třeba ještě napravím. Měj hezký dny a nenech se odradit nezvanými hosty, bez nich by si člověk neuměl vážit těch druhých

Krásný večer, Mílo. To nevadí, lidi se můžou míjet, ale internet je nakonec stejně všechny propojí. Přeju krásný večer a vůbec - krásný víkend. Ať se ti všechno daří a také hodným lidem kolem tebe.

Díky za celý seriál. Když se to podá dostatečně "polopaticky" a čtivě, není to všechno nakonec až tak složité.

Děkuju, jsem moc ráda, že se vám líbilo. Přeju krásný večer, mějte se hezky, Milane.

Dovolím si ještě jeden příspěvek a sice o stabilitě atomových jader.

Je naprosto jasné, že ani paní Tenzer, ani pan Jiří Svoboda nemají ani tušení vo co go.

Protony a neutrony v jádrech prvků jsou vázány nejsilnější silou v přírodě, silnou interakcí. Ta se vyznačuje tím, že je sice nejsilnější, ale působí úplně jinak, než ostatní síly, se vzdáleností se zvyšuje ( paradox, ostatní síly se zmenšují, třeba gravitace se snižuje kvadraticky), ale jen na omezenou vzdálenost odpovídající rozměru jádra železa. Proto je toto jádro nejpevnější, pro prvky za železem už nemá takový dosah a tudíž jsou nutně nestabilní . Už žádné prvky víc, než jsou umělé transurany , protože ty už silná interakce není schopná svázat. Takže existuje konečný počet prvků, někde za transurany, v počtu jednotek, ne desetitisíců.

Elektromagnetická interakce je asi o dva řády slabší (což nakonec umožňuje termonukleární reakci - slučování kladně nabitých jader), gravitace je slabší o 40 (slovy: o čtyřicet) řádů.

Ještě bych si pro pana Svobodu dovolil otázku, kdo to byli geniové sedmapadesáté vyšší inteligence, patláta, patláta, což slyším prvně v životě. Podobné charakteristiky nepoužívali ani politruci reálného socialismu, pan Svoboda se asi octl ve falešné virtuální realitě, jeho soukmenovci by ho měli probudit.

Vaše (tipuju) stará kniha se mýlí. Nejspíš vznikla v době, kdy se o těchto věcech ještě nic moc nevědělo.

Uvedu trošku novější poznatky: silná interakce se věnuje hlavně kvarkům. Drží je pohromadě. Pro vás - kvarky, to jsou ty příšerky, ze kterých se skládají protony a neutrony. Možná je to pro vás nové.

Kvarky spolu dokonce i komunikují (a ne, opravdu je nezbožšťuju, abyste zase nepřišel na nezdravé myšlenky) a to pomocí gluonů. To jsou mimochodem také částice a vaše starší kniha je nejspíš nezná. Nechci ale moc zacházet do detailů, jak přesně to funguje a jak si mění kvarky mezi sebou barvy pomocí virtuálních částic, asi by vás to stejně nudilo.

Zbytková silná interakce působí až do vzdálenosti 2,5 femtometru. To je (10)-15 (deset na mínus patnáctou) metru. Jádro železa je větší. Stejně tak jsou větší i další jádra, která jsou ještě stabilní. Podle vás, pane Potře bychom neměli žádné stabilní prvky "za" železem - prosím prohlédněte si tu Mendělejevovu tabulku ještě jednou...

Víte, nic proti opravám. Může se samozřejmě stát, že mám v blogu tu a tam něco špatně. Může se navíc objevit nová teorie, která všechno vysvětlí ještě lépe než ta stará. Když ji předložíte a bude dávat hlavu a patu - není problém ji pro mě převzít.

Když mi ale přicházíte s věcmi, které už desetiletí neplatí, tak s tím bude problém. A bude to váš problém. Sedíte u netu. Sedíte u největšího zdroje všeho vědění, jaký kdy existoval. Proč ho nepoužijete?

Paní Tenzer zbožťuje hmotu, (dává ji božský charakter), když prohlašuje : "Určité množství nukleonů v jádře pak odpovídá optimálnímu stavu, který je vesmírem odměňován tím, že je daný prvek stabilnější než ostatní – a ve vesmíru ho proto nacházíme více než jeho sousedních kolegů." Vesmír odměňuje optimální stav jádra, tudíž vesmír ví, co má dělat a my všichni musíme jen pokorně před Vesmírem smeknout po tom co jsme zjistili jak je chytrý.

Dále paní Tenzer tvrdí :

Pokud z daných chemických prvků mohl vzniknout život na Zemi, je více než pravděpodobné, že zároveň vznikl na jedné z nesčetných planet, které obíhají nesčetné hvězdy na nesčetných galaxiích.

Jako pravděpodobné to je, o tom žádná, ale kde důkaz:: velké naděje na Mars, kde je i voda, žádný život na Marsu, žádné signály z vesmíru, žádné známky o životě.

Věda pracuje s třemi možnostmi : pozorování, pokus, matematické modely. Všechno co tomuto odporuje je jen a pouze víra. Víra třeba v to, že Vesmír odměňuje fundamentální prvky, že jsou stabilnější.

Že si nedáte pokoj, pane Potre. Už minule jste na tomhle pohořel. Nevkládejte do mých slov svoje vlastní ujeté významy, nemá to cenu.

Pokud jste to jen křišťálově čistě nepochopil,pak tedy jen pro vás: vesmír nezbožšťuju. Vesmír v sobě nese patřičné vlastnosti (stav konstant, čtyři základní elementární a patřičně působící síly, konečná rychlost světla, apod.). Tyhle vlastnosti nutí chovat se hmotu tak, jak se chová. Díky nim jsou určité stavy pro hmotu pohodlnější a určité ne. Vesmír to samozřejmě nedělá vědomě, je to jen čistě jeho vlastnost. V jiných vesmírech, pokud mají vlastnosti nastavené podobně to také bude podobné.

Tak jako auto neví, že se má rozjet, ale pokud je odbrzděno a stojíte na kopci tak to prostě udělá, ať se vám to líbí nebo ne. Auto vás za tu hloupost nezabrzdit odmění tím, že vám ujede. Neznamená to, že auto je bůh a vy před ním máte smeknout.

Co se týká toho Marsu, možná byste si měl přečíst moje blogy, které vyšly v době, kdy jsem se věnovala přímo planetám. Pak by vám bylo ledacos jasné. Mars sice MĚL vodu, dnes je ale naprosto suchou pouští prakticky bez atmosféry. Voda je dnes jen pod povrchem, krytá vrstvou regolitu. Těžko tam tedy očekávat něco jiného, než bakterie, buď uhynulé, nebo přežívající někde ve stržích pod kameny.

V jiných soustavách jsou zase jiné problémy (které dnes vidíme a odhadujeme i ze Země). Jedním, hlavním z nich je fakt, že většina cizích Sluncí se tomu našemu nepodobá. Přesto se ve vesmíru najde nespočet Slunci podobných hvězd a nespočet vhodných planet, které kolem nich obíhají. To, že odtamtud nemáme žádné signály, může být způsobeno řadou objektivních důvodů, žádný z nich ale není ten, že život je jen jeden a vznikl jen na Zemi protože bůh....

Pokud někdo potřebuje věřit v boha, je to jeho věc. Dnes je ovšem tahle potřeba podmíněná rezignací na realitu. Zase - vaše věc. Věřte klidně třeba na trpaslíky.

Tak to ti alchymisté nemohli vůbec tušit. Znali vůbec něco jako elementární částice? Teď jsem sama sebe nachytala!

Pojem "elementární částice" znali již ve starověkém Řecku, přesněji řečeno v 5. století před naším letopočtem. Již tehdy učenci došli k předpokladu, že hmotu nelze dělit donekonečna a že základem hmoty jsou nedělitelné částice, tedy "atomos". A nejenom to, už tehdy odhadli, že "atomos" jsou různého druhu a že mohou být i různě uspořádané. Tím, že prohlásili, že je nelze vytvářet, měnit ani ničit, dokonce definovali i jakousi "protoverzi" termodynamických zákonů. Bohužel, ve středověku se proti alchymistům spikli géniové sedmapadesáté vyšší inteligence a dost dlouho trvalo, než se "patlála patlála" změnilo na chemii a fyziku

Opět velice zajímavý článek

Zaujala mne tato Vaše věta, cituji: "Periodická tabulka prvků je kompletní, i když není vyloučeno, že se v budoucnosti podaří uměle syntetizovat stále těžší a těžší jádra, jejichž stabilita je ale v našich pozemských podmínkách mizivá."

Zajímalo by mne, jestli existuje něco jako konečný počet prvků. Dolní hranice je omezena jedním protonem, tedy vodíkem, ale může například existovat prvek s protonovým číslem deset tisíc, nebo když to přeženu tak milion? A je čistě teoreticky možné, aby některý z těch prvků odpovídal tomu, co se někdy píše ve sci-fi románech, tedy např. že nějaký předmět nebo kosmická loď "je zhotovena z kovu, který se na Zemi nevyskytuje"? Může být některý z těchto extrémních prvků stabilní?

Těším se na další díl o zlatě

Problém těchto už velice těžkých prvků je v tom, že ta jádra nejsou stabilní. Protonů mají už opravdu hodně - a ty se snaží navzájem odpuzovat. Přijde určitá hranice, na které už ani neutrony nezvládnou tenhle jev kompenzovat.

Jádra jsou navíc, stejně jako elektronové obaly, tvořena jakýmisi prostorovými "slupkami" nebo obrazci. Určitá jádra mají dobře zaplněné "slupky" a jsou stabilnější (tuším se patřičnému počtu nukleonů říká "kouzelné číslo" a je takových hned několik).

Prvky, které jsou těžší než uran, jsou vesměs hodně rozpadavé a čím komplikovanější, tím nestabilnější. Teoreticky je ale možné, aby někde existovaly tzv. "ostrovy stability", kde mají prvky takovou strukturu, že jsou jakoby zázrakem pro změnu a na rozdíl od sousedních prvků zase méně rozpadavé. To by byly teoretičtí adepti například na velice intenzivní pohon pro vesmírné lodě apod. Ale i u nich se mluví spíše o prvcích kolem 200 - 300 nukleonů. Nevěřím, že to budou desetitisíce nebo milióny. To už bych (z výše uvedených důvodů) považovala za nemožné.

Jsem moc ráda, že se vám tyhle díly líbily, mějte moc hezký večer, Jiří. Děkuju za návštěvu.

Děkuju a přeju krásný večer.

Krásně napsáno. R-proces byl teoreticky předpovězen také při srážce neutronových hvězd; většina zlata a dalších těžkých prvků může pocházet odtud. Při posledním detekovaném signálu z gravitačních detektorů následovaném zábleskem gama a dosvitem v širokém spektru se ukázalo, že při události pravděpodobně vznikly těžké prvky.

Fascinující věci, a kolik takových střípků ještě bude objeveno. Děkuju za milá slova i za návštěvu, Michale, mějte krásný večer.

Můžete něco napsat k tmu, proč transmutaci prvků nelze provést na zemi v laboratoři? Co přesně tomu brání?

Děkuji

Ostatně jako vždy rozhoduje tlak, teplota, velikost "aktivní" zóny..

Když se Vám o vše postará sama slabá gravitace..

Jinak ale transmutace prvků probíhá, "supertěžké" prvky prakticky jinak než v laboratořích a na velmi krátkou dobu nevznikají.

třeba: http://www.osel.cz/8624-uznany-hned-ctyri-supertezke-prvky.html