Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

R^;-)Proč si neudělat radost sama sobě, nebo naopak. Tak mi právě na stole "přistála" krásná vonná svíce, čokoláda a voňavý sprchový gel. A vůbec mi nezáleží na tom, že se to jmenuje Valentýn, nebo Den žen, matek. Slavit a obdarovávat se má teď, dokud jsme tady! Líbo, oslav si to dle svého přání;-)

1 0
možnosti
MB

Ano, rozumný názor - dodávám konat 365 dnů v roce ... :-)

1 0
možnosti
Foto

tak s tím s nedá nesouhlasitR^

0 0
možnosti
Foto

děkuji a souhlas-jen ten Den žen se mi zdá poslední dobou pánové nějak odflakují a někteřídokonce bojkotují tak pěknou oslavu

1 0
možnosti
Foto

I to MDŽ slavíme a proč ne? Začalo to kdysi dávno u švadlen v Americe a naše ženský, rovněž celý život švadleny, šičky ho každoročně slaví taky. Ač už dávno seniorky, tak se poctivě schází a jednoduše slaví. Je jedno z kterého konce světa se to k nám doneslo, hlavně že si udělají čas a těší se na sebe.;-)

0 0
možnosti
Foto

tak to je hezké Jitko že tak dodržujete tradice, já to také slavím ale slyšela jsem od hodně lidí, že jim to příliš připomíná povinné socialistické oslavy na pracovišti s karafiáty a chlebíčky-to nechápu zejména když je to, jak správně připomínáš, vlastně z Ameriky-někteří magoři zkrátka už z principu negují všechno z nedávné minulosti-divím se že nikdo neremcá když se teď ve školách znovu zavádí povinné pití mléka-to jsme přece taky museli a tehdy byly ty hrozné pytlíky co tak snadno praskaly a mlíko bylo všude

0 0
možnosti
Foto

Ano, lidi budou pořád něco kritizovat. Pěkně to píše teď v blogu Klára Dvořáková, škoda, že tam nemá diskuzi. Lidi budou uznávat vždycky to, co se jim zakazuje.;-)Jsem ráda, že to udržujeme a vůbec se za to nestydím;-)

0 0
možnosti
Foto

ten blog paní Dvořákové jsme četla a moc se mi líbí, opravdu škoda že nemá diskuzi

0 0
možnosti
Foto

Já jí napsala do předchozího článku

0 0
možnosti
  • Počet článků 784
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1823x
Překladatelka, autorka vlastní tvorby, zvídavá cestovatelka, bloggerka, milovnice všeho dobrého co život nabízí. Hlavou jsem realista, tvářím se občas jako pesimista, ale srdcem jsem nenapravitelný optimista. Vypadám možná jako bojovnice, ale to jsou jen mimikry kterými chci ochránit tu příliš citlivou a zranitelnou holku uvnitř. Po přeložení asi deseti knih z angličtiny mě napadlo, co kdybych zkusila napsat něco sama- zatím mi vyšly mi tři knížky: Za chlapem a tramvají neběhej, za pět minut je tu další, Italská invaze v Praze a Recept na šťastný den. Rozhodně se nepovažuji za spisovatelku-jsem jen zapisovatelka příběhů, které píše život, a které vidím kolem sebe. Baví mě rozplétat sítě vzájemných vztahů, kterými jsme všichni neviditelně propojeni, a objevovat souvislosti v předivu života. Mým krédem je žij a nech žít, a  pokud nejde o život, nejde o nic. Přála bych si, aby k sobě lidé byli více tolerantní a vstřícní. Myslím že když člověk s něčím nesouhlasí, nemusí to proto hned odsuzovat.

Seznam rubrik