To znám. Pracoval jsem v jedné velké bance. Každý den chodily předpisy, změny a oběžníky. Každý jsme je podepsali, že jsme se s nimi seznámili a na prostudování nebyl čas. Nadřízený nás tlačil do výkonů. Denně jsem byl v práci od 7 do 20 hodin a stejně jsem nestíhal a neplnil výkony. Nadřízený řval, sprostě nadával, nejen mně, ale i kolegyním. Když mu každý den nebrečela v práci alespoň jedna, tak byl nespokojený. O Vánočním večírku si jej 2 kolegové vzali na WC a tam mu ručně vysvětlili, co si o jeho řídících metodách myslí. Odešli na hodinu a jen ješitnost pana vedoucího zabránila trestnímu stíhání. Nakonec mne pro dlouhodobé neplnění výkonů propustil. Byla to pro mne výhra. Dnes pracuji v jedné firmě na obchodním. Spousta práce, ale fajn lidi a nejlepší je, že mám skoro stejné peníze, jako v bance.

Po roce 1990 nezačali odbory plnit svoji roli. Stali se pro jejich šéfy výtahem do politických pater. Příkladů je dosti...

Tak to jste vystihla naprosto přesně Minulý týden se mi zhroutila kolegyně, nyní je hospitalizována v nemocnici, tak jen čekám, kdy přijde řada na mě.