Madam, poněkud překrucujete to, co Vám paní ministryně napsala. Ona tototiž řekla , že pokud budete do sociálního pojištění h.vno, tak také h.vno dostanete. Já si platím tolik, abych h.vno nedostal a tak jsem ani ten dopis nedostal.

V čem konkrétně jsem překroutila to, co ministryně napsala?

A z každého státního svátku máte hrůzu, protože vy si své udělat, vydělat, musíte, honíte to před i po tom, jen tržby jsou fuč. A pokud jste OSVČ, tak zapojujete i rodinu, a ona už toho má i s vámi plné zuby? Ale kamarádi ze státního zase říkají, že je horší dělat, než předstírat, že dělám. A úplně nejhorší je, když si ti aktivnější úředníci vymýšlejí práci. Je to sice ubíjí, ale nás to zabíjí!

Rodina je na tom podobně, takže si lezeme na nervy vzájemně, protože každý má čas zrovna někdy jindy

Zažívám totéž. "No tak to uděláš jindy, jen pojď... Pojeď... Pokecáme hoďku... S tebou nic není, pořád čekáš nějakej telefon... No, večery máš snad volný, ne?"

Jasně, vždyť přece nemusíš chodit do práce, že?

Dobře jste to popsala. Úplně se v tom vidím. Ještě bych doplnil, že když má vaše činnost OSVČ něco společného s poradenstvím, volají vám klienti zcela bez skrupulí třeba i v osm večer.

To je pravda, pracovní doba je velmi relativní pojem...