Blahopreji ke kazdemu novemu kroku

Děkuju moc, určitě jich bude více:-)

Marti, vítejte. V chůzi, v sedě a klidně i v leže s notebookem vedle polštáře. 

Jani, děkuju, jsem tu moc ráda

hurá, konečně jste zase napsala, občas projíždím blogery a vyhledávám vaše jménos tím chozením je to bohužel pravda, moje maminka před pěti lety strávila čtyři měsíce u mě doma, aby mi pomohla s péčí o malé štěně, ohromně si pochvalovala, jak se rozchodila, že se cítí dobře, ale na podzim se vrátila k sobě domů, celou zimu seděla v křesle u televize, kamarádka, která ji ještě občas vytáhla ven, onemocněla a už na procházky nechodila, a tak maminka přestala taky. Další léto u nás byla jen týden a chtěla domů, že je moc unavená a nepomohl ani vozíček chodítko, který moc chtěla, byla s ním jednou nebo dvakrát venku a pak sloužil jako věšák v koupelně.  Přsvědčovala jsem ji, že musí chodit aspoň kousek každý den, ale vždy měla důvod proč to nejde, ani se mnou nechtěla jít ven. Podle mě se za ten vozík styděla, protože i hůlku si pořídila skládací, aby ji mohla schovat do kabelky, když vejde do místnosti. Samozřejmě ji začala bolet záda, vysvětlovala jsem jí, že bez pohybu svaly ochabnou a bolesti budou silnější, ke konci už nemohla ani ležet v posteli, jak ji záda bolela.

Přesné, přesné, díky, Ivi, za příspěvek!

 napiš to tam a hlavně piš blogy, jsem se zas zasmála 

Káji, koukám, že jsi už dobře zajetá blogerka, gratuluju

Dlouho jsem si nepočetla. Konečně vás tu zase máme.

Liduško, je mi ctí.Děkuju.

Martičko vítej zpátky. Krásný blog, jako vždy. Jo a dík, žes to psaní úplně nezabalila

Zuzanko, děkuji ti, zlato