Viktorie, přiznám se, že jsem se královsky pobavila (nestoudně na Váš účet:-)))). Už jsem se na Váš blog těšila. Nezapomněla jste, že jste na rodičovské (dříve mateřské) DOVOLENÉ?:-))) Ta Vaše připomíná téměř lázně.A po kom, že ta holčička je?:-)

Patří Vám palec nahoru, srdíčko a přání hodně sil!

Taky se jen škodolibě usmívám, bo mám tohle už za sebou:-)

Asi jsem měla víc štěstí, než rozumu co taky chcete po sedmnáctiletém teleti, které náhodou porodilo.. Harantíci chrápali od sedemi do sedmi. Teda to druhé v pozdním věku třiadvaceti. Noci, pokud prsa nebolely- hořký čaj, Baže jim to nechutnalo. Máš žízeň, tak to vylemtáš, nemáš-li, svinit nebudeš. Harantíci to přežily (s tvrdým holky), my taky. A k nadpisu, děkuji, nechci, i kdyby k ní bylo přihozených pár milionků.

To vite, my stare matky jsme asi uzkostnejsi ;)

Moje pocity cca před rokem a něco..Teď jsou zase jiné specialitky a to hysterické záchvaty vzteku- to mám chuť řvát taky..

Jako zkusenou matku te nemuze prece takova malickost rozhazet :D

 Moc hezké! 

Dekuju ;)

No vidíte. A teď si to vynásobte dvěma (někteří tvrdí, že spíše dvěma a půl) a máte představu, co se před rokem poštěstilo nám. Tedy kromě spánku, pochopitelně, ten si tou samou číslovkou vydělte.

Jinak se mi váš styl psaní líbí.

Po dvojcatech jsem kdysi touzila. Ze to jako budu mit "jednim vrzem". Ted dekuju osudu, ze se mi to nepovedlo :D Jedno dite mi uplne staci :D A na dalsi pockame tak tri roky ;)

Skvěle napsané, Viktorie. Náš poslední prcek taky rád cvičíval hlasivky, vozíval se v košíku na podvozku a doprovázel se vlastní sirénou a to až do té doby, než (tomu podvozku) upadlo jedno kolečko - kteréžto si prostě tou vehemencí ubrousilo hřídelku. Náhoda tomu chtěla, že mu jednou na obličejíček, s pusinkou rozkřičenou dokořán, dopadl hedvábný šál. Ten dotyk zapůsobil, jako tlačítko OFF. Od té doby usínal a i nadále usíná (za měsíc mu budou čtyři roky) se "šálkou", jak tomu nyní říká...

:D U nas funguje, kdyz s ni skacu na gymnastickem mici. Ale hodit hadr pres usta zni mnohem lepe, tak rikajic bez prace! :D

Hehe něco podobného prožívám taky, jen jsem o pár týdnů napřed. 

Nám naštěstí občas usne u větráku v koupelně a pak se vyspím i já. 

Tak to vam gratuluju! :)

Ditko mi usnulo ted na dve hodinky u televize, ale uz ted se bojim, co bude delat v noci, kdyz si dala ted slofika :D

...troufnu si říct, že o ostrovtip a vyjadřovací schopnosti jsi rozhodně nepřišla...

Ber to tak, že máš alespoň o čem psát. A mimo jiné, i když vím, že tě to teď nezajímá, ale bude i hůř! Věř!

Zuzi dekuju! Ale obcas fakt musim dlouho premyslet, nez najdu slova. U psani to jeste jde, ale mela bys me videt mluvit! :D

Ne, hur ne! Verim na lepsi zitrky! ;)

Divím se že vlastně žiju.

To by mě zajímalo, jak to rodiče dělali kdysi. Jedno dítě za druhým a všichni spali a žili v jedné místnosti. Buďto byly děti hodnější, nebo všichni tak utahaní dřinou, že by je nevzbudila ani bomba. Nesedí mi ani jeden z těch nápadů.

To je hrozně jednoduchý. Používali spoustu vychytávek a usměrňovacích aktivit, které jsou dnes považovány v podstatě za nepřípustné. Navíc se při tolikati lidech ta péče trošku rozmělnila.