Hahaha !!!

Život mezi muslimy....nadpis článku...

A pak se dozvím , že s nima občas sdílíte vagón v metru !!!

Na dovolený jsem šel 2x kolem přístavu...

Asi napíšu blog o mém životě mezi rejdaři

Re: Hahaha !!!

omluva , to patří jinam , jen to skočilo sem

Znám důvěrně

Když jsem se před mnoha lety seznámil se svou tehdejší ženou, bylo mi divné, že tak atraktivní a chytré děvče má tak nízké sebevědomí, je tak nejisté v rozhodování a tak neuvěřitelně bojácné při jednání s jakoukoliv, byť domnělou, autoritou. Pak jsem poznal tchýni a jedna a jedna začaly dávat dvě. Ta ženská byla přímo mistr manipulací, ovládání druhých a citové prázdnoty. Když zjistila, že na mě její triky nepůsobí, začala s bezskrupulózním vydíráním své dcery. Trvalo to několik let, ale podařilo se mi nakonec dostat ženu z jejího vlivu a to i za cenu, že jsme opustili tuhle zemi a žili nějaký čas na druhém konci světa. Tehdy se zaměřila na svou mladší dceru, která spáchala v šestnácti sebevraždu. Moje bývalá žena mi jednou řekla, že existoval dopis na rozloučenou, nikdy se ale "nenašel". Se ženou jsme se rozešli a ona už se sem nevrátila. Jedním z důvodů jsou naše děti a snaha ochránit je před jejich vlastní babičkou.

Re: Znám důvěrně

Nejhorší je, že mnohdy ani ta sebevražda těmhle lidem nestačí k tomu, aby si uvědomili svoji vinu, vždycky si to dokáží odůvodnit tak, že oni za nic nemohou a nechápou, kde byl problém. fakt smutné. Díky za příspěvek JG

rodiče - děti

Nevím jak Vy, a zda máte děti. Protože rodičovství je pěkná fuška, a ne vždy je člověk schopný jednat s nadhledem. Až teprve při výchově svých vlastních i přijatých dětí jsem pochopila své rodiče... což ovšem neznamená, že jsem jim všechno odpustila. Na druhou stranu ani nechci vědět, co všechno mi vyčítají děti moje. Se starší dcerou jsem měla jednou takový rozhovor pravdy, kdy mi říkala věci, které já si už dávno nepamatovala, ale jí se neustále dotýkají... a tak to je

Re: rodiče - děti

a zlepsilo se neco po tom rozhovoru se starsi dcerou?

moje matka

Moje máma je taky slušnej exot, ale nějak jsem ji ve svých zhruba 25 letech vypustila a je mi docela volná. Žiju si svůj život a jakkoli to s ní bylo někdy těžké, pro mne i pro tátu, neprožívám to. Něco dělám jinak než ona a něco po ní opakuju. Naopak když vidím, jaké rodiče mají mí známí, říkám si, že jsem měla vlastně docela štěstí. Fakt je, že ona nemanipulovala, protože je docela slušná ignorantka a žije si po svém. Nikdy by jí to ani nejspíš nenapadlo.

Nechte své rodiče jít, jinak se z jejich vlivu nikdy nevymaníte a nakonec vás to odrovná.

Proč se někteří diví,

že ta dívka šla ke gynekologovi s matkou?

Vždyť je to přeci jasné: matka tam šla s ní proto, aby ji společně s gynekologem donutili podepsat žádost o potrat!

Re: Proč se někteří diví,

taky ji mohlo byt pod 18 let

hrubost

Ve dvaceti chodí s matkou k lékaři?? Proč? Já se svými dětmi byla naposledy u lékaře zhruba v jejich 13 letech.

Kdyby se můj syn rozhodl mít dítě, nezmohla bych vůbec nic. Prosadil by si, co si prosadit chce a na mne by se neohlížel A je to tak správně, je to jeho život.

Osobně mne velice zlobí ten nedostatek zdvořilosti, ta hrubost v komunikaci mezi rodiči a dětmi. Rodiče se vůbec neobtěžují takovými slovy jako: Prosím, Děkuji a dalšími. Jen štěkají příkazy a pak se diví.

Re: hrubost

Zajimave po me oba rodice taky stekali, ale prosim a diky rici umi

ono je to težké

Nevím zda máte děti, ale kdo je má zjistí, že prostě chyby udělá , ikdyby se snažil sebevíc' Taky jsme měla a mám takovou matku . Ve 18 jsem od ní utekla, v25 jsem si přísahala a důsledně dodržovala že nic nebudu dělat jako ona. Teď  ve 42 už jsem smířlivější. Jsou věci které odpustit nemůžu, ale chápu . Taky jsme nasekala spousty chyb - Možná že ten tlak společnosti na matku způsobuje pak ta fatální pochybení:( Vźdyt skoro všechno co se člověku stane se dá hodit na matku a dokážu pochopit, že dnešní ženy se cítí v pasti, ublížené a z toho  plyne i ten afekt . Já si klidně dokážu představit druhou stranu Vaší  scénky. Vidím utahanou ženskou co se na ní vybodl partner, ona se za celý život vzmohla akorát na ten byt, vychovala tu dceru a ve chvíli kdy se těšila, že si spolu s dcerou budou užívat, že si dcera najde dobrého muže a ona si bude užívat vnoučat tak jí dcera svým nezodpovědným chováním přehodila vyhybku a jí dochází že jede znova od začátku, zas mimino na krku .

Re: ono je to težké

Já to vidím podobně jako Morgiana. Ale to nic nemění na tom, že mnohé matky to opravdu dcerám i synům neulehčí

Psychologové ovšem tvrdí, že: "svou matku si nosíme sebou", takže odstěhování pomůže, ale jen na čas.

Doplnění

Já myslel, že také zmíníte vraha z norského ostrova, který až do svých 30 let žil se svojí matkou, případně Lenina, který se od své matky nechal živit až do svých 44 let. Nebo Jaroslava Foglara, který žil se svojí matkou do svých 80 let (dožila se věku 102 let).

no jo2

S manželem jsme si pak společně pronajali byt a dodnes (už je to 11let) se mnou matka nemluví, protože jsem ji tehdy neposlechla. Na jednu stranu mě mrzí, když vidím jiné babičky, jak s vnoučaty chodí na písek atd., ale na druhou stranu mám klid, žádný stres, co jsem zase udělala špatně a co se týče mého manželství - myslím, že je v dnešní době udržet 11let manželství skoro heroický výkon. Máme se pořád rádi (dokonce to vnímám, jako že pořád víc a víc) a máme spolu krásnýho kluka. Nikoho nenavádím, aby to udělal stejně, protože každý je v trochu jiné situaci (např. ta slečna v článku neměla ani toho partnera), ale mě to vyšlo.

Re: no jo2

a co treba zkusit zvednout telefon a zavolat matce (babicce)? a promluvit si jako dospela s dospelou

no jo

Moc hezký článek, problémy matka-dcera - tohle by se dalo rozvést do tolika různých směrů. Můžu uvést sama za sebe. V dětství jsem byla spíš tatínkova holčička. S matkou jsme v podstatě neustále bojovaly, nikdy jsem nebyla dost hezká, dost chytrá, dost ambiciózní... V osmnácti jsem se odstěhovala od rodičů a začala se starat sama o sebe. Chodila do práce, platila nájem, nakupovala si, vařila... S rodiči jsem se normálně vídala. O rok později jsem se seznámila s budoucím manželem, kterého rodiče (=matka) "neskousli". Když jsme se o další rok později rozhodli se vzít (byla jsem těhotná, bylo mi 20), tak se ode mě matka distancovala přesně se slovy nemysli si, že ti něco dáme, že se o tebe budeme starat atd. (džíny mi neslibovala) a strhla s sebou i otce.