Důkaz existence mimozemské civilizace by lidstvu mohl jen prospět

Slyšte, slyšte, slyšte. Je tu článek kritizující naše současné poZemské politické elity, s nadhledem nadpozemským.

Nedávno, v polovině října, média ohlásila šokující hypotézu astronomů z USA, že kolem hvězdy KIC 8462852 nacházející se 1481 světelných let od Země mezi souhvězdím Labutě a Lyry v naší galaxii, krouží podivné objekty, shluk mnoha těles kroužících po orbitě v těsné formaci, které mohly být vytvořeny mimozemskou inteligencí (viz např. http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/383522-kolem-hvezdy-kic-8462852-obiha-neco-podivneho-vypada-to-jako-dilo-civilizace-zasnou-vedci.html).

Konečně! Chtělo by se zvolat. Naše poZemské elity totiž namísto toho, aby vedly svorně naši lidskou civilizaci za cenu rozumných kompromisů, vyrovnávaly ve světě chudobu a zvyšovaly vzdělanost, snižovaly znečišťování planety a vůbec život na dluh, naopak vyvolávají finanční krize, (otevřené i skryté) intervence a spory mezi velmocemi, které v poslední době hrozí přerůst v globální konflikt. Naše elity se mezi sebou nejsou schopny domluvit ve 21. století!!??

Při četbě světových i domácích dějin mi mnohé nedávalo smysl, dokud jsem si nedosadil do dějinných vzorců jednu z asi nejdůležitějších, nicméně utajovanou, proměnnou (spíše konstantu), a sice úzkou vrstvu elitářů, možná svobodných zednářů, kteří nám všem patrně vládnou. Nevím, jestli se jedná o svobodné zednáře či snad jiné typy elitářských, každopádně tajných, spolků. Vědní obor politologie, kde jsem se chtěl informovat, o tomto možná podstatném faktoru mlčí. Proto některá z následujících tvrzení čtěte jako hypotézu, protože o zednářství mohu se Sókratem prohlásit „vím, že nic nevím“ a mohu tedy pouze spekulovat. Třeba filosofie humanity, osvětového vzdělávání sebe i ostatních, protestantství, angažovanosti až revolučnosti, sociálního cítění, které hlásal náš exprezident T. G. Masaryk, se v mnoha ohledech shoduje se základními postuláty zednářství. Cíle zednářů se nezdají být samy o sobě špatné, spíše naopak, ale formy k tomuto cíli vedoucí, se zdají být přinejmenším diskutabilní. Masaryk údajně zednářem nebyl. Při osočení své osoby ze zednářství za první republiky odpověděl článkem, ve kterém napsal: „Nemáť už smyslu organisovat se pro cíle kulturní v tajných a obřadnických spolčeních, chceme dnes ve všem světla veřejnosti; také politicky minula doba tajných spolků, demokratism je také veřejný a vystupuje již pod veřejnou kontrolou. V každém ohledu je zednářství dnes zastaralým; vykonalo mnoho dobrého, ale dnes již nemá značného významu.“ (viz kniha Svobodní zednáři, str. 307-8). Nevystihl bych to výstižněji ani dnes, a to jsme téměř o 100 let dál.

Vážně jsme dál? Používá se pojem zednář nebo pravdoláskař? Všechny ty vytříbené články o nepolitické politice… Vždyť je to zpravidla projev zednářství, hovořící zřejmě mnohými osobnostmi z různých občanských sdružení a politických stran. Nicméně i okrajové proudy pravicové či ultralevicové, i proudy exprezidenta Václava Klause i současného prezidenta Miloše Zemana, vyjadřují určitý světonázor, mají své argumenty a své posluchače. V mnohém s nimi nesouhlasím, ale s Voltairem říkám „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat." Záleží přitom na síle argumentů, nikoliv na červených kartách/trenkách či vejcích; to je trochu hloupé na zednáře, z nichž mnozí bývali avantgardou lidstva. Ve staré taoistické Číně, kdo se ve slovní půtce na ulici první uchýlil k násilí, tak ten v očích kolemjdoucích daný spor prohrál. To by si ale měla uvědomit i ultrapravice. Demokracie je přeci stav, kdy každý může říci svůj názor a záleží jen na síle argumentů, jestli přitáhne nějaké sympatizanty, či zanikne. Je to svoboda šíření argumentů i svoboda v přijímání argumentů druhých. Uzurpovat si pravdu přeci nemůže pouze mainstream, jenž je tvořen mocnými vlastníky největších médií. To by žádná pravda a láska nevítězila, spíše naopak.

Otec našeho exprezidenta Václava Havla byl za první republiky „ústřední postavou českého zednářství“ (viz kniha Český liberalismus: texty a osobnosti, str. 445), takže syn Václav byl možná předurčen stát se prezidentem. V době disentu se jistě jednalo o osobnost s velkým morálním kreditem, ale ten se během prezidentování vytrácel. „Humanitární bombardování“ Jugoslávie a podpis schvalující invazi do Iráku nakonec jako člověk možná ani nechtěl, ale cožpak lze odporovat zednářské obedienci? Slovo obedience znamená poslušnost, kdežto základním atributem demokracie a filosofie je neposlušnost a pochybování. Možná elitáři na nejvyšších místech Země, zřejmě naprosto neznámí lidé, mohou hýbat i s prezidenty jako s figurkami po šachovnici. Jejich největším mediálním trumfem jsou lidská práva, ale ty karty mnohdy zavání bezprávím, kam se ve světě jen podíváme.

Elitáři světa vládnou zřejmě celému Západu, možná i Japonsku, Jižní Koreji, snad se rozmáhají i v Číně, kdo ví. Pozitivní na této celosvětové organizaci je snaha o spojování příslušníků různých náboženství pod obecnější náboženské a deistické principy. Spojování těchto elit celého světa by mohlo mít nakonec blahodárný efekt, že by tyto elity vlastně splnily sen o světovládě jedné strany, takže by de facto na Zemi konečně mohl zavládnout mír. Ale to je zřejmě příliš utopistická budoucnost. Jen v Rusku zednáři ve vládnoucích kruzích asi vyklidili pole - po Gorbačovově angažmá, které ze světové velmoci Ruska vytvořilo dobrovolně velmoc menší (pro nás dobře), a po nástupu Putina k moci. I tamní komunisté již nejsou příliš internacionální.

Jedním z nejparadoxnějších faktů historie je to, že nejen USA (a Francie a Itálie a…), ale i sovětské Rusko v roce 1917, byly zřejmě ustaveny podobnými silami zednářů a, jak hlásá poučka, tyto státy by se měly těmito silami i dál udržovat. Za Stalina se zřejmě rovnováha sil v SSSR změnila, přesto si však nejsem jist, zda ona dialektika/dichotomie dvou světových táborů nebyla jen hrou, aby se mohlo vesele zbrojit a získávat podstatný technologický náskok proti jiným.

Dnešní Rusko již není supervelmocí, nicméně jedná se, co do počtu a kvality (i jaderných) zbraní, o druhý stát světa, je to stát ohromný a sdílí s námi minimálně od časů Petra Velikého evropské dějiny. Proč se tedy nyní USA rozhodly Rusko ekonomicky zcela ochromit (viz Ukrajina a ropa)? Proč si USA, nebo alespoň Evropa, nedokáží jako mnozí jiní představit Rusko jako člena NATO a EU? O členství v těchto institucích Západ žádal nejprve Gorbačov a při svém nástupu i Putin! Oba byli Amerikou odmítnuti. Říkáte si, vždyť se ale jedná o stát totálně nedemokratický. Lze namítnout: 1) takováto „nedemokratická“ supervelmoc by se nikdy nevzdala moci nad velkým kusem světa, 2) právě toto vyloučení z Evropy a NATO nutně dostává k moci v Rusku síly antagonistické, které se musejí snažit alespoň částečně vyvažovat daleko silnější Západ (ekonomicky, technologicky, vojensky). Takže i Rusko by se přijetím stávalo stále více demokratické. Cožpak u nás v ČR máme demokracii? Tento článek naznačuje, že jsme ještě k demokracii nedospěli. Současné problémy Ukrajinců by tímto řešením byly velmi elegantně vyřešeny. Rusko by mohlo i nadále sdílet se státy Střední Asie zónu volného obchodu (protože nemohou být členy EU), aby je nepřebrala Čína. S Ruskem by bylo prosazování míru na celé planetě daleko jednodušší, včetně vynucujících rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Formát této instituce by si USA nejraději přály zakonzervovat na několik světelných let. I s mírnou reformou MMF nakonec USA souhlasily až nedávno, po pěti letech oproti ostatním státům.

Mesianismus Ruska (třetí Řím) není nic proti mesianismu USA (město na kopci, výlučnost puritánů, …). A to USA ovlivňují všechny podstatné skutečnosti na této planetě. Walter Russell Mead v americké zahraničně-politické debatě rozlišuje 4 základní tradice: wilsonismus, hamiltonismus, jeffersonismus a jacksonismus. Amerika již dávno není jeffersoniánským izolovaným, pasivním vzorem demokracie pro všechny obyvatele planety, jímž by být měla. Nejen prezident Eisenhower varoval před mocí vojensko-průmyslového komplexu. Již otec zakladatel Thomas Jefferson varoval, že čím větší je armáda, tím méně je demokracie, což se dnes potvrzuje ještě více než v minulosti. Wilsoniáni se naopak snažili a snaží prosadit ve světě americké ideály silou misionářů, ekonomiky i zbraní. Nejedná se o nic menšího, než o právo a povinnost osvobodit svět, takže si za wilsoniány dosaďte i trockistické neokonzervativce po 11. září 2001 za George W. Bushe. Noam Chomsky, současný levicový jeffersonián, vidí USA s jejich zahraniční politikou jako nejagresivnější velmoc a hrozbu pro světový mír. Lze také spekulovat, že pochopená moc dialektiky - jednoho z nejdůležitějších principů našeho světa - dokáže rozdělovat a panovat, nicméně záměrné vyvolávání extrémních směrů se nazývá extremismus. To vše ve snaze jakoby urychlovat dějiny, o což se snaží i zahraniční politika USA. V mládí jsem se od filosofů učil, že mám vždy bránit slabší, ale v rámci NATO vidím pravý opak.

V roce 1933, v rámci New Dealu v boji proti Velké depresi, byl v USA zaveden Glass-Steagallův zákon oddělující investiční a obchodní činnost bank. Tento zákon byl však zrušen za prezidenta Clintona po vyhrané studené válce, což významně přispělo k současné celosvětové finančně úvěrové krizi. I krize podobných obřích rozměrů se navíc může malinko iniciovat, vždyť velký kapitál je hráčem, ale zároveň i tvůrcem trhu. A jak se nyní bojovalo s krizí? Majitelé bank skoro o nic nepřišli, za to většina dluhů bank se přelila do dluhů států, tj. platit dluhy bankéřů máme my, daňoví poplatníci. Takto je prezentována spravedlnost 21. století. Nenechme si namluvit, že nyní v tajnosti připravovaná smlouva TTIP přispěje ke zvýšení zaměstnanosti. Právě naopak, vydělají pouze nadnárodní firmy, jejichž kapitál je díky předešlým světovým válkám distribuován především z USA. A to sociologové dlouhodobě bijí na poplach, že v průběhu několika let díky plíživé, ale stále rychlejší, robotizaci vzroste současná již tak vysoká nezaměstnanost o další až desítky procent.

Je zajímavé, jak média před měsícem velebila „přelomové výsledky“ celosvětové dohody o klimatu (v Paříži). Nechci mluvit o tom, že finančně nakonec konference vyzněla: nezávazně jsme se dohodli, že se dohodneme, a to v duchu dohody před šesti lety. Chci poukázat na to, že náš svět je řízen nabídkou a poptávkou. Mnoho organických druhů na naší planetě vymírá především z důvodu, že nás, lidí, dle Bible pánů všeho na Zemi, je čím dál tím více, chceme stále více spotřebovávat a omezených zdrojů nám přitom rapidně ubývá. Skutečná ekologie znamená, co nejméně spotřeby, tedy konec nesmyslného růstu růstu, protože kam až? Nebo že by pozemšťané věřící ve spasení, nejprve požadovali spasení všech plodů Země? Dávám proto ke zvážení návrh, zda není lékem na mnoho dnešních problémů našeho světa (válek, imigrace, nezaměstnanosti, ekologických problémů, …) úbytek lidstva ze současných téměř 7,5 miliardy na určitou hledanou optimální úroveň, např. 3 miliard, lidí. Samozřejmě není úmyslem, abychom vyhubili většinu lidstva násilím (válkami, epidemiemi apod.). Proč ale nezavést v rozvojových zemích Jihu něco na způsob v Číně osvědčené politiky jednoho dítěte? Tento koncept by měl být kriticky doplněn především ve způsobu řešení úbytku obyvatelstva, aby nedocházelo k jeho zneužívání. A motivace? Bohaté státy Severu by platily za dodržování této politiky státům Jihu dohodnutý počet miliard dolarů/eur ročně, samozřejmě po náležitých kontrolách. Tak by i na Jihu rostla potřebná infrastruktura a bohatství společnosti při postupném úbytku obyvatel.

EU by tak neplatila za zadržování migrantů směrem do Evropy Turecku, ale platila by za spoluvytváření míru v dnes válčících státech a za investice do Jihu. Celkové (ne)řešení krize migrantů elitami Evropy je v současnosti natolik ostudné a iracionální, že se tomu až nechce věřit. Sice na jedné straně chválím naši vládu premiéra Sobotky za poměrně racionální kritiku EU, ale elity Evropy by si zasloužily, aby vláda ČR okamžitě schválila konání referenda o vystoupení ČR z EU! Proč? Protože v instituci, kde vládne hloupost spolu s nečinností, nemá smysl býti členem. Pak by se možná začaly dít věci racionálnější. Evropa si již dnes neví rady se svými zástupy nezaměstnaných, takže zaměstnanost je zástupným problémem vlády Německa. Ani Německo, ani ostatní státy EU, nejsou tak bohaté a připravené na podobné počty lidí se zcela jinou kulturou, mentalitou a náboženstvím, které se v posledních desetiletích radikalizuje. Nejsem proti imigraci, i moji rodiče byli emigranti. Ale musí se jednat vždy o imigraci legální, ne v počtech miliónů a uprchlíci by měli být přebíráni státy, které se na tom na své státní úrovni dohodnou, přímo z utečeneckých táborů u syrských hranic. Jiné migranty by EU měla brát ve velmi omezené míře, viz mírové mise a investice na Jihu. Nechápu, proč si elity Německa koledují o probuzení strašidla nacionalismu. Ten francouzský a německý nacionalismus již slyšet je a sílí (posílení Národní fronty v regionálních volbách; Pegida, zapalování ubytoven pro běžence,…).

Ach, smutno, přesmutno je mi, pomyslím-li na to, jak je vládnuto našemu světu. Vládnout mají ti, kdo mají autoritu, ale současné elity, které vyvolávají malicherné a zbytečné spory obřích rozměrů takovou autoritu ztrácejí. Nejsou hodny velikosti lidstva, géniů naší civilizace, z nichž mnozí byli elitáři, možná zednáři, a vedli lidstvo mnohými věky temnot k vědecké pravdě. Pokud se zednáři snaží urychlovat vývoj naší civilizace proto, že ví něco více, než normální smrtelníci, třeba se snaží využívat určitá proroctví (ale mohou je tak účinně činit sebenaplňujícími), pak ať své zdroje a informace ozřejmí celému lidstvu, dokud je ještě čas. Pokud ne, pak ať zednáři přestanou vyhledávat jednostranné až extrémní kraje diskursu, nechť i oni prosazují vyváženější názory a kompromisy. Údajně věří v Boha, tudíž by si neměli hrát na demiurga.

Autoritou se v dnešní době spíše stává instituce, která byla odvěkým soupeřem zednářů, katolická církev. Papež František, křísící silně morálku křesťanů, například ve svém novoročním poselství zdůraznil, že nastal čas skoncovat s lhostejností vůči nespravedlnosti, pronásledování, válkám a bídě, které postihují mnoho lidí na světě; že arogance mocných nadále ponižuje slabé a vytlačuje je na okraj světa; a jak dlouho bude lidské zlo zasívat násilí a nenávist.

Jestliže nás elity světa dřív nepřivedou do cílevědomé zkázy většiny planety, věřím v samovolnou nápravu politiky světa pomocí plebejců. Tito ne-zednáři, lidé bez moci a velkých peněz, již brzo zaplaví nyní úzkou politicko-mocenskou špičku. Internet, jako produktivní veřejný prostor, urychluje propojování názorů mnoha lidí planety. Nepomáhá zbavovat moci pouze Západu nepohodlné režimy. Přestože se elity snaží dění na internetu přinejmenším monitorovat, tak jim to nebude nic platné. Pionýři Julian Assange, Edward Snowden a jiní již započali toto dílo a další budou následovat. Pop rock nezastavíš!

Již v tomto měsíci lednu astronomové věnující se projektu SETI, který pátrá po signálu inteligentních bytostí z vesmíru, nasměrují na hvězdu KIC 8462852 radioteleskopy, takže výsledky možná budeme znát již brzy. Zcela nejdůležitější povinností všech nás obyvatel Země, planety v nesmírném vesmíru, – daleko důležitější než povinnosti plynoucí z možná neexistujícího života posmrtného – je povinnost zachování naší civilizace lidí, jakožto i co nejvíce dalších organických druhů. Tak se jako lidstvo snažme přežít ještě alespoň těch několik týdnů... Pokud se prokáže, že se opravdu jedná o tělesa vytvořená mimozemskou civilizací, pak se mi v poZemském světovém konfliktu bude lehčeji umírat. Budu-li mít na to pousmání čas. Nebo se někteří z nás dožijí toho, že se naše elita (obedientně) skloní před autoritou novou, přímo nadpozemskou. Konečně!

( Dlouho jsem váhal, jestli mám o svých pochybnostech a kritice zednářů, aby zapojili svůj um pro cíle celého lidstva, napsat tento článek, ale současná masáž lidstva elitami v rovině politické, ekonomické i (ne)bezpečnostní se vymkla jakékoliv snesitelnosti dalšího mlčení. Proto na planetě Zemi sedím a nemohu jinak. )