Máte pravdu. Ví. A velmi dobře. Když byla sestra na těžké operaci, její pes seděl na její posteli a odmítal jíst tři dny. Přesně do doby, když už bylo jasné, že se to v dobré obrací. Dva dna před jejím příjezdem z nemocnice seděl i ležel na parapetu okna. Když vyjela od nemocnice domů, začal poskakoval kolem branky, celou tu cca hodinu, než dojela. Ověřili jsme si to časově vzájemně, všechno souhlasilo.

Pěkný článek, i když se smutným koncem.

Ano

http://vaclavjindra.blog.idnes.cz/c/426825/Duse-zvirete.html

Houby ví. Vždycky, když se octnu někde ve společnosti, kde někdo má psa, tak pes přijde ke mně, ač by podle vás měl vědět, že psy nesnáším a naopak ignoruje ty, co o sobě všude rozhlašují, jak maj rádi zvířata a psy přímo milují.

Za mnou taky chodí, ač se jich bojím. Asi hlídají nejslabší kus ve smečce, nebo co.

Tak nevím, jeden z našich kocourů celou noc zvracel. A nechce říct, co ho to trápí. třeba by to napsal...

Paní Majová, já vašeho kocoura naprosto chápu...Snad se to brzy zlepší!

 U nás to nebylo až tak výmluvné, ale naše Frida, když máma umřela (byla u toho - stalo se to doma) byla v úplném šoku. Byla sotva odrostlé štěně, přes týden mámu pak  hledala a pořád kňučela. Hrát si začala až skoro za dva měsíce. Zvířata fakt vědí... jen maj problém, že ne a ne promluvit...

Ivano, napsala jste to krásně. Svíralo se mi srdce, když jsem četl, jak si Meggy ověřovala to, co věděla, ale zdráhala se tomu uvěřit.  Teď už jsou zase spolu. 

Ano. Mně se svírá ještě dneska...Dík

Krásný článek a veliká karma, paní Ivanko. A nová fotka s dceruškou se mi také moc líbí! Teď jdu vyvenčit mojí Jarmilku!

No, ale mě to skoro rozplakalo. Začalo to vesele a skončilo smutně. Abych neodcházel od počítače smutně, přečetl jsem si znovu začátek. A už mi není smutno a jdu vyvenčit cara, veselý večer!

Zdraví také jeden kocour! Výtahem umím ale jezdit sám bez cizí pomoci - zatím.

Ahoj, Horste! Kačaba by také uměl, ale nedosáhne na knoflík!

Mám také podobné zkušenosti se zvířátky, smutné i veselé - možná o tom  napíši.  Díky, paní Ivano. .

Já také děkuju!