Zase ten prokletej penis!

Před chvílí na mě sáhla smrt. A to ještě nevím, co z toho bude. Zřejmě budu považovaná, ne- li přímo prohlášená za úchyla. To je teda trapas. To je takovej trapas! Něco podobného se mi už dlouho nepřihodilo, a že já v tomto směru umím!

Dnes večer v mé duši skončilo tzv. šuplíkové období, to jest, nabyla jsem pocitu, že jsem napsala již dost fejetonů, jakož i jiných drobných literárních útvarů do šuplete i na blog, a chtělo by to pro změnu nějakou tu knížku. Vydat, abych to upřesnila.

Celá celičká jsem se pro tu myšlenku nadchla. Pečlivě jsem si vyhledala nakladatelství, které tento žánr vydává, napsala jsem srdečný mail a přiložila ukázku. Spokojeně jsem to odklikla a šla si udělat kávu. Vzhledem k tomu, že jsem coby ukázku přiložila povídku, která měla na blogu docela úspěch, a navíc jsem ji už dlouho neviděla, klikla jsem si znovu na odkaz „Barbarka v čajovně“, abych se ujistila, že jsem vybrala dobře.

Přede mnou se však místo „Barbarky“ rozvinul text, který mě málem zavraždil, protože jsem si v tu chvíli nalila kávu až někam do průdušinek: Penis, penis, penis,....četla jsem hrůzou celá zkoprnělá. Zoufale jsem se podívala, zda můj mail do nakladatelství skutečně odešel, a když jsem se ujistila, že ano, chtělo se mi umřít. Tak penis, penis, to bude pan nakladatel rád!

Věděla jsem úplně přesně, co jsem mu poslala. Před časem jsme se s kamarády hecovali, zda dokážeme do půl hodiny napsat text na jakékoli téma. Napsali jsme na papírky všelijaká slova, čím absurdnější, tím lepší, a každý si vytáhl jeden, na který měl tvořit. Na mém stálo: PENIS...

Nakonec jsem vytvořila jakýsi text, který sice dával smysl, ale silně trhlý, a to nejenom vzhledem k mé pověstné cudnosti. Umístila jsem jej dokonce na blog (Záleží na velikosti penisu nebo ne?), kde sklidil pohoršené, posměšné, nebo aspoň udivené ohlasy. „Proč Vás ten penis tak zajímá?“ nebo „Chybí Vám snad něco?“ a tak podobně. Nicméně jsem článek nestáhla, už pro tu zkušenost. Pro výstrahu do budoucna. Trocha zkažené pověsti ještě nikoho nezabila, že...

Nikdy nepochopím, jak jsem mohla tuhle šílenost uložit pod jiným názvem, a to ještě nekompletní, v zásadě pouhý šmírák, plný rozličných názvů mužského přirození!

Proč mě napadlo z celé té hromady textů vybrat právě tenhle zakuklený, trapný a celkově nesmyslný?

Jaká zlomyslná tajemná síla mi to trhnula rukou?

A co mi asi tak pan nakladatel odepíše?!