u nas je to tak...kdo usne prvni - vyhrava

Za střízlivého stavu za sebe ručím, protože u mne vcelku spolehlivě funguje autokontrola (budí mne vlastní chrápání). Ovšem pokud usínám podroušen, pánbůh s vámi a zlý pryč!

Si neslyšela mého bývalého muže.

Jo? Já dám asi inzerát, aby se mi ozval chlap, který nechrápe...

Musel jsem Ti Ivčo zase dát . Ty se vůbec nenudíš, že? Ale máš to hezky čtivé, učím se, paní učitelko. A to chrápání neřeším - chrápu si v pohodě sám a na plný pecky

I Ty...

leckdy ani ty špunty do uší nepomůžou, a to byl náš chrápající bubeník ve vedlejší místnosti za zavřenýma dveřma... nevyspal jsem se půl týdne na kapelový dovolený...

To se dá přežít?

To znám - tělocvičny na Jiráskově Hronově mě vyučily... A zažila jsem i ženu, která sladce spinkala muži na hrudi a neměla ucpávky! A my všichni svorně spali před tělocvičnou

Tak byla jak pařez, jinak to nechápu...

Taky jsem takovou babičku měla. Nakonec jsem v noci radši utíkala do horního nevytopeného patra...

Mám kliku. Jsem ta spící, chrápající

Blahopřeji!

Jo, chrápání...jsem si ho užila od táty přes zeď  i od bývalého muže. A je to pravda, když jsem neusnula jako první, už nebyla šance na klidný spánek

Já v nejbližším okruhu nikdy chrápání nezažila. Poprvé v nemocnici, kde chrápaly dvě spolupacientky tak, že jsem po 2 měs. odešla na revers. Něco otřesného! V noci chrápaly a ve dne hlasitě hovořily, takže jsem se nechytla ani přes den...

 Promiňte, nechtěl jsem tak nahlas.

Taky?!