Vinnetou je můj!

Moje kamarádka Veronika Viktorie mi oznámila, že celoživotně počítala s tím, že se provdá za Vinnetoua, a teď konečně nastal čas, kdy to zrealizuje!  Na to nechť zapomene! Vinnetou je totiž můj! HOWG!

Svůj pochybný nárok dnes hodlá obhajovat na blogu a bude hledat přímluvu, takže spěchám uvést vše na pravou míru; doufám, že uznáte, že se s náčelníkem Apačů k sobě hodíme víc!

Já jsem v tomto smyslu měla jasno někdy v první, maximálně druhé třídě. Odjakživa letím na černovlasé a tmavooké muže, zatímco Viktorie celoživotně sbírá modrooké skoro blonďáky. A já se divím, když už tedy nemá vkus, co by asi tak dělala s MÝM Vinnetouem? Vždyť by ho ani pořádně neocenila!

Na mém vysněném manželovi mi imponuje inteligence, statečnost, čestnost, slušnost , laskavost a fyzická zdatnost plus mrštnost. Koně mám také ráda, ale u Viktorie mi připadá, že jí jde PŘEDEVŠÍM o to zvíře! A taky se jí líbí ta jeho ručnice, nebo co to je; vykládaná, to vím jistě ! (Nechci jí křivdit, ale často mluví též o nějakých nalezištích zlata, a to už mě vážně štve!)

Snažila jsem se jí vysvětlit, že nemá šanci, ale nedala si to vymluvit. Počíná si jak málo příčetná! Dokonce se snížila k pomluvě! Prý je Vinnetou mrňous, pěstuje polygamii, nemá hudební sluch a neumí tančit! To všechno řekla jen proto, aby mi mého budoucího muže zhnusila!

Ale toho bohdá nebude! No uznejte- že je Vinnetou můj!