Vánoční kouzlo

Mirka už s konečnou platností pochopila, že očekávané peníze už do Vánoc na účtu nepřistanou. Jestliže tam nejsou dnes, o víkendu tam nebude také nic. Konečná.

Její devítiletí synové, dvojčata Marek a Martin, už dokonale uklidili svůj pokoj. Přemístili bednu s hračkami a vak na sezení pod okno, aby získali místo na stromeček. Dneska pro něj půjdou!

Mirka je pozorovala se smutným úsměvem. Nervózně přemítala, co bude dělat. To Lego, které kluci chtěli a o které si napsali už někdy v listopadu, měla zabalené v nástavci skříně na chodbě. Přestavila si jejich radost a její úsměv zněžněl. Na skříni rovněž čekala malá papírová krabička s cukrovím. Měla připravené nějaké ty pochoutky, sice v menším množství, než obvykle, ale v tomto smyslu svátky ošizené nebudou.

„Mami, kdy už pro něj půjdeme?“ přiběhli synové, a Mirce zatrnulo. Když se včera byla podívat na plácek, kde prodávali stromečky, zjistila, že nemá ani na ten nejmenší smrček. Pokud nemá strávit svátky s pár korunami v peněžence, stromeček prostě nebude. Koupila alespoň několik větviček stříbrného smrku do vázy. Pro jistotu. Ještě že tak. Ještě dnes byl poslední den, kdy měly přijít alimenty od bývalého manžela, ale místo peněz ji čekalo zklamání.

„Kluci, pojďte sem,“ zavolala si je k sobě. „Vypadá to, že letos nebudeme mít stromeček, ale krásné větvičky do džbánku. Když si je pěkně ozdobíme, bude to vpadat skoro jako mini stromek, a dárky se pod něj určitě vejdou.“ Martin se trochu zamračil, ale Marek jí přispěchal na pomoc. „Nepřišly peníze,“ konstatoval. „ To ale nevadí. Ozdobíme teda ty větvičky,“ opakoval po ní a dal si záležet, aby to vyznělo povzbudivě. Martínek se chytil. „Dáme tam i ty ptáčky, co jsme koupili na vánočním trhu?“ „Jasně,“ souhlasila vřele Mirka. „Těm se tam bude krásně sedět!“

O stromku tedy bylo rozhodnuto, ale stejně kluky přistihla, jak shlížejí z balkónu na ohradu před tržnicí, ve které stály nádherné jedle. Sem by pro stromek určitě nešla, i kdyby peníze přišly. Ceny tu byly naprosto šílené a stromky vesměs dvoumetrové.

V neděli načančali pichlavé větve do džbánu, postavili ho na stůl s vánoční dečkou, a po obědě se šli projít do blízkého parku. U ohrady byl čilý ruch. Nikoli zákazníci, ale dělníci. Likvidovali ohradu, za kterou bylo ještě několik luxusních jedlí. Za jejich cenu by Mirka pořídila jedny docela dobré zimní boty. Teď je dáte sežrat zvířatům do ZOO, pomyslela si pochmurně, ale přejícně.

Vraceli se z procházky, kluci běželi o kus napřed. U tržnice, tam, kde dřív stála ohrada se stromky, se zastavili a začali vřískat. Mirka se dala do běhu, srdce až v krku. „Mami, mami!“ opakoval dokola Mareček. Ukazoval na ceduli, halabala načmáranou modrým fixem a připíchnutou k obrovskému stromku jeho vlastní větví. Stálo na ní: VOLNĚ K ROZEBRÁNÍ! Mirka se nevěřícně rozhlédla. Nějaký muž odsud spěchal se stejným stromkem přes rameno a šťastně se usmíval.

Dělníci hodili na korbu poslední břevno z ohrady, zaklapli dvířka a chystali se nastoupit do auta. Jeden z nich se na MIrku povzbudivě usmál a zahalekal: „Berte, je poslední!“ Marek popošel blíž, zatímco Martínek křečovitě držel špagát, kterým byla ovázaná jedle. „To si jako fakt můžeme vzít?“ vykoktal ze sebe Marek. „No,“ přitakal muž. „Tyhle dva poslední stromky jsme schovali pro ty nejhodnější děti. Zadarmo! Ten pán támhle ho nese svému klukovi, a tenhle je pro vás!“ Usmál se na všechny, zamával z okýnka a auto vyrazilo vpřed.

Jedle byla obrovská, lesklá a nádherně voněla. Táhli ji všichni tři do druhého patra a jejich nálada si nijak nezadala s vlastnostmi jedle. Všichni zářili. V pokoji jedle roztáhla osvobozené větve jako křídla a s radostí, jak kluci podotkli, přijímala ozdoby, řetězy a pravé svíčky. V pokoji bylo jak v lese. Štědrý večer v lese, panečku!

Kluci už měli rozestavěné Lego, zobali linecké a pracny, původně z krabice na skříni, nyní na krásném tácku, Mirka byla ozdobená korálky od kluků, a společně si povídali. Na tyhle Vánoce určitě nezapomenou...

Marek si k ní přišel sednout. „Mami, já vím, jak to bylo s tím stromkem,“ začal tajemně vykládat. „Jo?“ usmála se na něj Mirka a prohrábla mu láskyplně vlasy. „No, já si myslím, že to bylo vánoční kouzlo,“ vyslovil přesvědčeně. Mareček byl vždycky jakoby trochu starší, než jeho bratr, ač byly oba skoro nastejno. O pár minut... „Prostě Ježíšek viděl, že nemáme na stromeček, tak zařídil, abychom ho dostali.“ „A hned ten nejkrásnější,“ přišel k nim i Martínek. Oba se přitulili k mamince, sledovali klidné plamínky na stromku, a Mirka si v té vánoční všeobjímající vůni pomyslela, že kouzla opravdu existují.