U nás byl Mikuláš ´odhalen´ v okamžiku kdy mu z posvátného hábitu čouhaly manžestráky a trepky, podle kterých jsme neomylně identifikovali souseda. U čertů jsme si ještě pár let nebyli jistí. Asi tak v šesti nebo sedmi letech to u mne Mikuláš ´prohrál na body´. Vždycky se spokojil s tou samou básničkou jako vloni (jinou normální veršovánku jsem neznala a přece mu nebudu recitovat o pionýrech) a vždycky mě chválil jaká jsem hodná a perfektní holčička (tak to byl asi hluchý, slepý a senilní!)

Chudák Mikuláš...:-)

Naprosto skvělé, Ivi, to téměř překonalo intenzitou můj děs v mládí z pavouků. Čerti mi nevadili.

Pavouci ....kam se hrabou všichni čerti světa!

ja na ne neverim a presto jsem jich vcera par videl.....tak nevim

Kdybys šel včera večer po Míráku, uvěříš vcukuletu!

Já na něj věřím dodnes

Já se Ti vůbec nedivím! Včera jsem venku zahlédla strašlivou trojici, ta musela být pravá! Čert jako by utekl z Rakouska ze sleziny opravdových čertů, Mikuláš asi 3 m vysoký a důstojný, anděl sladký...

 S čerty nejsou žerty ...

No prááááááááááávě!

To jako fakt? Já na čerty nevěřila snad nikdy. Nechodili k nám. Prý u babičky na vsi nějakého kloučka vylekali tak, že nadobro přestal mluvit. Ségry zpětně uvěřily už ve škole, když jednou prostě MUSEL přijít Mikuláš. Odcházely z bytu poslední, vracely se první a bylo naděleno. Já myslím, že se mamka nepozorovaně vrátila a punčochy vyvěsila.

My byli opoždění

Dobré zážitky! A zavidim, že sis to užívala až do patnácti!

No jéje! I dýl!

 už se doufám nebojíš!

No, abych pravdu řekla, tak...