Vy jste na ty tramvajáky fakt vysazená... já nechci toho z Vaší jedenáctky absolutně obhajovat, i mně se za mou jedenáctiletou praxi řidiče podařilo skřípnout některého z cestujících ve dveřích, nicméně nikdy ne na Nám. Bří Synků, ale třeba na I. P. Pavlova (směrem do centra), kde můžete nechat vyzvánět "zvonek" nade dveřmi do aleluja (měl by to být signál k urychlenému opuštění prostoru dveří, kteří cestující málokdy respektují) a stejně se Vám lidi rvou do soupravy, zatímco Vy máte před sebou "čočky" (semafor pro tramvaje), cykly křižovatky znáte tak, že by nemusely ani svítit, abyste věděla, kdy Vám padne návěst volno a Vy víte, že dvě ulice severojižní magistrály za sebou projedou max. dvě soupravy, zatímco Vám se jich za zády hromadí tolik, že se pomalu nedá odjet z Míráku... takže ano, to se může stát. Že by ale někdo upadl - a Vy jste si s řidičem přece povídala, takže to muselo být blízko něho - a šofér adekvátně nereagoval? Tak to fakt nevím... Projet potom zastávku, jak líčíte, tomu nevěřím vůbec, to jste chtěla svůj příspěvek příhodnou fabulací pouze okořenit. To je totiž tak šílenej tramvajáckej zločin, jako když sjedete z trasy, a já Vám garantuju, že dispečeři v ulici Na Bojišti by to věděli dříve, než by zastavil na další zastávce.

Zkuste někdy napsat o tom, že Vám tramvaják třeba pomohl. Že jste svojí jedenáctku nestíhala a on na Vás počkal, až doběhnete, ač by nemusel...

Váš popis té šílené situace na Pavláku je přesný. Asi proto se teď bude přetínat dalšíma kolejema ta Magistrála u Muzea. Snad to pomůže.

Ale to sevření dveřma, ač se stává spíše vyjímečně, mohlo být přesně, jak tady paní Dianová popisuje.

Já takhle málem vláčel tchýni osobákem. Měl jsem z práce půjčenýho novýho Passata s velmi tichým otvíráním a zavíráním dveří, vzadu jsem vezl už ve tmě tchýni domů, zastavil jsem u ní před barákem, pomohl jí vystoupit, zavřel dveře, rozloučil se s ní a po kontrole, že v pořádku otvírá branku, jsem nasedl do auta, nastartoval a po chvilce hrabání v mobilu se začal pomalu rozjíždět. Ozval se nelidský řev, ihned jsem to zahamtnul a koukám- otevřený zadní dveře a na zemi mezi obrubníkem a kolem ležící tchyně.

“Šmarjá, babi, co tu ještě děláte, proč jste na mě nezavolala, že se vracíte? Nemůžu vidět a slyšet všechno, vždyť jsem vás taky moh přejet!”

“Já jsem se ještě chtěla podívat, jestli jsem tam nenechala na sedadle deštník. A pak jsem si myslela, že mi to tak děláš schválně, že tě zdržuju...”

Samozřejmě viděli to sousedi a dodnes jsem v celé ulici za vraha.

Ja bych asi ječela na celou tramvaj. Víš, jak umím ječet.

Ječel syn, hodně

Ivko jsem rád, že nemusím jezdit v tramvaji ani v jiných dopravních prostředcích. Dávej na sebe pozor!!!

Podle jedné nahnilé brambory můžeme posuzovat celý pytel.

Asi byl přepracovanej, nebo holt tenhle jeden nemá rád lidi.

V práci jsme měli jednoho protivnýho a nevstřícnýho dědka, kterej až skoro i plánovitě dělal svému okolí schválnosti a nepříjemnosti.

Jednou vzpomínal, jak když byl dřív tramvaják, znal perfektně svou trať a v ní všechny ty utažené zatáčky, které bez plynulých přechodnic dokážou nečekaně udeřit, a všechna ta místa s křivými či pokleslými kolejemi, s velkými loužemi u zastávek, kterým se při vystupování za lijáku nedá vyhnout... a jak si vychutnával “kaštany”, co ho něčím naštvali. Nejprve je pofackoval rychlejší jízdou v zatáčkách dolů na Klárov, pak zahlásil poruchu předních dveří a ve Spálené je nechal vystupovat prostředními dveřmi přímo do velké louže, a když ti prevíti se nevykoupali, ale jeli dál, těšil se, jak s nima sekne na tý zlomený koleji u Karláku, co už představovala level, který málokdo zvládnul...

Že by prapředek toho mého?

Jsou lidé kterým občas vypne mozek, je ovšem blbé když to je řidič tramvaje. Hodně nepříjemná příhoda, ale napsáno s nadhledem.

Vašek

Teď si vezmi, Vašku, že já tou jedenáctkou denně jezdím! Tudíž šance, že se opět potkáme, je značná!