Smradlavá vášeň

Myslím, že jsem byla v minulém životě mrchožroutem. Nebo nějakou bakterií? Nebo snad masařkou? Jinak nevím, jak si vysvětlit svou neobyčejnou náklonnost k jídlu, které většině lidí, jak to říct... nevoní?

Musím to uvést na pravou míru: opravdu ne zbytky mršin nebo dokonce něco horšího, to fakt nee. Ale....

Topinky s česnekem, vlastně cokoli s česnekem! Všechny druhy zrajících sýrů v jakékoli úpravě i původním  stavu. Uzenáče! Sardelové očko s cibulí! Nebo utopenci! Drožďová pomazánka nebo polévka! Jak to prostě páchne, jsem ztracená...

To mám asi po mámě. Její vášeň pro Jihočeský zrající sýr byla zničující. Vzhledem k tomu, že táta naopak smradlaviny těžce nesnášel a pronásledoval každého, kdo by chtěl něco z tohoto oboru propašovat do bytu, nechávala si ho máma za oknem mého pokoje. Původně měla v úmyslu vyčkat dne, kdy táta odejde na noční aby se jím mohla nerušeně sjet, ale občas, vlastně docela často, se to zvrtlo. "To asi udělaly vrány," tvrdila jsem drze, přestože sýr byl zabalený ve dvojím obalu, aby se neprozradil, a ještě pod sítem. "Jo, taková zrzavá vrána s mlsným zobákem, co", smála se máma, když vybalila s bídou poloviční porci, a příště už kupovala pušince dva.

Vzhledem k tomu, že můj nejdražší nenávidí sýry jakéhokoli druhu, a ty moje oblíbené mu způsobují tytéž zdravotní potíže, jako mají čerstvě těhotné ženy, snažím se ho netýrat. Slíbila jsem mu, ba téměř odpřisáhla, že přešupačím na něco voňavějšího. No...Závislost je závislost...Naštěstí i on mívá noční služby! Jako měl mít například včera...

Naložila jsem si na talíř olivy s česnekem, kousky tuňáka, který zřejmě naší psici evokoval leklé ryby v rákosí našeho rybníka, protože se uvelebila pod stolem, okázale čenichala a sem tam chtivě vyla. K tomu plísňový Hermadur, který mi prakticky sám tekl naproti, muž by to nazval stádiem "těsně než jím začali hýbat červi", přikusovala jsem šalotku. Smrduté orgie! "Kdyby kdokoli zvonil, neotvíráme," připomněla jsem dětem pro jistotu, aby to nedopadlo jako minule, kdy jsem po požití česnekové pomazánky musela na domovní schůzi, kde se řešily páchnoucí popelnice; posloužila jsem jako ilustrace k tématu...

Bylo mi blaze! Fantazie! Hodovala jsem jak sup nad silně jetou mršinou, jen zakrákat rozkoší. Najednou- klíče  zámku!  Málem mi zaskočil česnek do průdušnice! "Vyměnil jsem si službu, půjdu až ráno," hlásí můj muž a nevěřícně počmuchává. Tváří se, jako by mě našel inflagranti, ne...tváří se mnohem hůř! Po krátké hlučné zastávce v koupelně klapnutí domovních dveří.

A od té doby- nic! Ani nezavolal! Asi už mě nechce?

Prosím vás, kdo byste ho někde venku potkal, řekněte mu, že už jsem všechno snědla, strávila, vyvětrala,...Že už může domů!