Sháníte bydlení?

Je libo dvanáctimetrový pokoj ve sdíleném bytě za 10 tisíc? Nebo snad suterénní místnost s maličkým okýnkem hned pod stropem?

Zřejmě to dříve byla prádelna, možná něčí sklep. Dáte pouhých čtrnáct tisíc a můžete se stěhovat!

Pomáhám známé sehnat malý byt. Hůř slyší a tím pádem se (oprávněně) bojí telefonátů. Nabídla jsem jí svoje uši, vyřídilku, v neposlední řadě pak svoje jméno, protože má typické romské příjmení, což je stopka už při pozdravu, ale nakonec mě tento boj pohltil tak, že i sama aktivně vyhledávám nabídky a hladově i udiveně komunikuji s majiteli a zprostředkovateli.

Kamarádce jsem zatím neřekla, co asi už sama tuší: ta hnedtak bydlet nebude, jestli vůbec někdy. A já žasnu, zírám a občas mnou cloumá bezmocný vztek.

Tereza je středoškolačka a pracuje. Rozhodně není bohatá, ale ani sociální případ. Už vůbec není nějak rozežraná; touží po garsonce nebo bytě 1+1. Přesto se „nechytá“. Ve třiceti bydlí v malém bytě se svými rodiči a mladším bratrem, a soužití je velmi náročné pro všechny zúčastněné.

Za tu vůbec ne krátkou dobu jsem v uvedené problematice docela zběhlá, ale spoustu věcí mi hlava nebere.

Nuže... Byt 1+kk za patnáct, šestnáct tisíc není z těch nejdražších. Spíš rarita. Většinou k tomu patří ještě pár tisíc za poplatky a energie, zhusta žádost o dva až tři nájmy dopředu.

Viděla jsem „garsonku“ upravenou z původní jedné místnosti- sprchový kout a WC divže ne vedle postele.

Sklepní byty s maličkým okýnkem až nahoře, jeden dokonce bez okna docela. „Byt“ měl podobnou atmosféru i odér jako krypta, a byl prozíravě i prakticky vymalován zeleně v odstínu tušené plísně. „To si to můžu hodit u nás ve sklepě a zadarmo,“ pravila Tereza ponuře, ale vůbec ne od věci.

V úžas mě přiváděly nabídky majitelů „rezidencí“- starý dům, kam jsem v dětství chodila za kamarádkou Ilonkou, nyní „rezidence s luxusními byty“, vybetonovaný dvoreček, kde její bráchové klepávali koberce, zde popisovaný jako oáza klidu: dva květináče s nějakými keříčky a dvě plastové židličky. Výhled do zeleně, zde milá fotka keře černého bezu, přičemž ve fotodokumentaci neuvedeno, že to je tzv. čůrací stromek (jediný) hned u železničního viaduktu (vzpomínám si- co vlak, to malé, ale neroztomilé zemětřesení v bytě).

Docela dost bytů nabízeli cizojazyční- Ukrajinka, Rus, a někdo mnou neidentifikovatelný už podle jména, a mne se zmocňovalo zuřivé vlastenecké pnutí. V moderních novostavbách nedaleko místa, kde žiju já, zase pro změnu většinou cizinci bydlí, a nedivím se. Zveřejnit výši nájmu by bylo jako napsat zde seznam všech sprostých slov, která znám, a je úplně jedno, že domy mají recepci, malý obchůdek s nepřetržitým provozem a kávovar na chodbě. Hanba by mě fackovala...

Kamarádka se nechce zavázat k platbě třeba dvaadvaceti tisíc jen za bydlení. Nechce bydlet ve sdíleném bytě s několika studenty. Co naopak chce a potřebuje, je trvalý pobyt, na což má v podnájmu právo, ale když pronajímatel nechce,.... Tož tak.

Kde mají bydlet průměrně vydělávající lidé?

Jak mají zahnízdit a vychovat děti?

Jak mají žít? Kdo to ví?

Kde je chyba?