Tu fobii z ptáků dokáži pochopit. Jsou to, jak se ukazuje, přeživší dinosauři, kteří k nám přiletěli z druhohor. Ostatně slepice zblízka je už i čistě filmařsky hororově vyhlížející zvíře a dokáže být i zlá. Ostatně kromě zrní nepohrdne ani masem. Jediným úderem zobáku zabije myš.

U papoušků a krkavcovitých je to ovšem poněkud jinak. "Zlidšťuje" je jejich vysoká inteligence. Konkrétně u strak, o kterých píšete, je polidšťuje už jen to, jak chytře kradou. To jak ukradly ten flák loje bylo úžasné Perfektní spolupráce, kooperace, šikovnost. Nehledě na to, že stejně jako papoušci se naučí i ony perfektně mluvit.

Inu není pták jako pták

Měla jsem dvě andulky, odhaduji je mentálně tak na patnáct. Uměly i intrikařit. Mluvil jenom samec, zato hojně a výstižně. Měly klec v chodbě, a to vedle telefonu. Takže slyšely všechno a komentovaly. MUDr. Ptáček by mohl vyprávět. Když jsem se objednávala, řval na něj andulák ! Ptáku ptáku! Sklapni, Ptáku! Ptačíčku, miláčku," a podobně.

Nemohu se nechytit chytlavého titulku, tak přicházím se svou troškou do mlýna: Předpokládám, že váš odpor k ptákům se týká jen zvířecí říše.

Pták jako pták...

👍 Já mám opeřence rád. Jednoho máme i doma a mluví jako divý. Člověku doslova sleduje ústa a hltá každé slovo. 24/7 je puštěný, motá se pod nohama a domáhá se stejného jídla jako my. Posledně jsem mu dal ochutnat kuře a zeptal se jej, jestli mu nevadí, že jí bratrance.

A co říkal?

Člověka nepředěláš, maximálně upravíš, říkal mi jeden z mých mentorů na poli literárním. Nemá smysl nikoho chtít přesvědčit, že o něco přichází.

Snad jen říci, že když vám přiletí na rameno sova, chvíli poulí svá očka a pak se slastně otře hlavou o vaše ucho, určitě nebudete řešit šustění peří, ale vnímat ono krátké spojení, které se nedá ani nařídit, ani naplánovat. Pravda, trvá většinou do mávnutí křídel, ale věřte, jsou chvíle, které stojí za to nejenom proto, že jsou výjimečné, ale také opravdové.

Hezký den.

Věřím

Ptáci jsou,jak už tu ostatně nékdo podotknul, docela fosilie. Potomci dinosaurů. Kteří vládli na planetě o několik řádů déle než my lidé. Jsou vlastně dokonalí, zcela přizpůsobení. A my jsme si je jen rozdělili na sežratelné a škodlivé, to jsou ti kteří nám "ujídají chlebíčka".

A teď vážně

Kdokoliv kdo nás ohrožuje , má křídla. Paradoxně i andělé. Ta věrouka jde napříč náboženstvími. Proč? Proč jsou jedny bytosti s křídly ty dobré a ty druhé nositelé zla?

Měla jste na ruce někdy orla, nebo třeba velkou sovu? Ten tvor ví, je sám sebou. O papouších nemluvě.

Měla jsem na rukavici orla. Přiletěl si původně pro myš, kterou mi sokolník svěřil. Ta mrtvá myš byla taky eklhaft. Sežral myš a pak seděl a čuměl mi okem do očí. Myslela jsem, že si pro mě přiletěla smrt v péřovém boa...

Když nám na chalupě náhodou urodí ořešák, lítají nám na ořechy různí mlsouni. Jednou mi manžel vytkl " proč házíš ty skořápky z ořechů pod jabloň, to si to neumíš uklidit.."

" ale já přece žádné skořápky pod jabloň nehážu, nevím, kde se tam berou"

Pak tak sedím pod pergolou a koukám, strakapoud si z ořešáku ukradne ořech, odletí s ním k jabloni, vloží do véčka dvou starých větví jak na kovadlinu, rozbije ořech, vnitřek vyzobe, skořápku hodí na zem a letí pro další.. Občas si donese od sousedů i lískové..

Ani mu nevadilo, že chodím po zahradě.

Jinak vaši fobii chápu. Mám stejnou na psy. Což je v naší přepejskované zemi docela problém.

Tak psí fobie je logická- strakapoud vás zobákem nezakousne

Straky zlodějky se prostě nezapřou. Přemnožená škodná každým coulem. V zimně ptáčkům krmení, na jaře a po zbytek roku jejich vajíčka i holátka.

Bestie. A taky šustí!

Bezvadně napsáno! Ptáčci mi celý rok poskytují krásnou podívanou, při námluvách, při hnízdění, při krmení mladých... Abych o to nepřišla, musím jim teď v zimě pravidelně sypat. Straky jsou tu každý den, ty už mě nepřekvapí, ale když občas přiletí i sojka nebo dokonce nádherný strakapoud

.... tak bych si i sáhla. A nedávno jsem viděla mezi sýkorkami, úplně poprvé, mlynaříka

Na modrého jo. Ale ten se někam odstěhoval.

Já mám fobii z hadů a žížal. Jak se něco plazí, ječím.

Na chatě je spousta užovek. Jsou krásné, ale když plavou vedle mne v rybníce, odcházím...

Děláš mi chutě, dal bych si pečenou kachničku. Nebo i husička by potěšila, mňau

A to zase jooo