Minulosť sú spomienky, ktoré nás možno rozplačú, no sú dôkazom toho, že sme žili, cítili a milovali. A o nič z toho by sme nemali prísť, pretože by sme vlastne stratili aj časť seba.

přesně tak

Krásné, nostalgické vzpomínání a kolikrát si člověk vybaví i vůni, s tím vším spojenou.

I zvuky, čmeláčí bzukot, větřík v trávě...

Hezké vzpomínání.

A co taková zahrada spolkla práce a času! To nebyl jen tak ledasjaký koníček, to musela být posedlost a poslání.

Pro zahrádkářské osady byly nejčastěji vyčleňovány pozemky zanedbané, nějak pokažené, nevhodné k zástavbě a tak neúrodné, že je žádný státní statek nebo JZD nechtěly obhospodařovat. A bylo pak na každém zahrádkáři, šťastném "nabyvateli", aby si to tam sám se svou rodinou a svojí dřinou zúrodnili a zútulnili, postavili demontovatelnou chatku max. 4 x 4 m (jak bylo v předpisech), chodili na sobotní brigády "na společném" (cesty, ploty, pálenice, někde i administrativní budova)... A ta dřina se táhla roky a roky, než začal být vidět nějaký potěšitelný výsledek, a to všechno většinou na "nevlastním" pouze pronajatém pozemku.

Tohle všechno jsem si uvědomil, když jsem si jednou na podzim koncem 90. let zkracoval cestu přes developerem právě vykoupenou a velmi náhle zrušenou zahrádkářskou kolonii v Praze na Jarově (vrch Třešňovka) a všechno tam bylo evidentně narychlo (možná i násilně) opuštěné. Dveře a okna chatek byly pootevřené a ještě se skly, uvnitř stůl, židle, skříň, v rezavých sudech s dešťovou vodou vykouzlil první noční mrazík ledovou krustu, na stromech s napůl opadaným barevným listím se vznášela neočesaná přezrálá jablka, nedávno vypleté záhony ještě nestačil obsadit plevel,... mezitím čisté dlážděné cestičky, betonové schůdky nahorů a dolů, opěrné zdi s (psím?) vínem... do toho jinovatka na trávě a pavučinách, sluníčko, barevné listí... a to ticho! Nikde ani živáčka - ani jeden z těch dříčů, co to vyvzdorovali a ve svém volném čase vydupali ze země, tam nebyl. Museli být v tu dobu stejně už slabí a staří, ale teď určitě i smutní. Dneska jsou tam velké neosobní bytové domy a na minulost upomíná už jen jeho název Zelené město a ulice V Třešňovce.

Krásné snění...taky se takhle často zasním a vidím zahradu mého dětství...

Člověk zavře oči a může se do té nádhery znovu potopit.

Hezkou neděli

Vašek

Přesně tak, Vašku

Ach ty vzpomínky

Jak stárnu, vzpomínám čím dál víc

Ivko, to jsou moc hezké vzpomínky Hezkou neděli!

Díky, milý Horste, i Tobě

Pozemky u Slavie u trati. Jeden cas jsme bydleli nedaleko a v tech mistech jsme radili s klukama. Bydleli jsme asi 200 metru od trati a dodnes mi ty supici parni krasavice chybi. 😺

Tak to určitě naši zahradu znáš...

Moc pekna vzpominka

Děkuju