Pokud jde o ty ženy, které jsou unavené po onom namáhavém mumraji, kdy se snažily mít všechno nazdobené a v pořádku, jakož i mít napečeno deset druhů vánočního cukroví a vůbec všeho, aby se stoly prohýbaly pod blahobytem. tak ze svého okolí, včetně nebožtíků mých rodičů, mám tu zkušenost, že si samy tyto ženy vsugerovávají, že je to nutnost. To, že padají únavou na ústa (a to doopravdy padají), je důsledkem, nikoli mužských nároků a požadavků, nýbrž ženského přesvědčení, že to tak musí být.

V mé rodině to bylo tak, že ani můj otec jako mámin manžel, ani já jako její syn a druhý (aposlední) mužský člen naší domácnosti (byli jsme pouze tři, protože jsem byl jedináček), jsme nic takového nežádali a jen bezmocně jsme se dívali na to, jak to máma všechno přehání, a sklízeli jsme proti vlastní vůli máminu podrážděnost, která zákonitě pramenila z její únavy a přepracovanosti. Avšak kdykoli jsme jenom trochu a nesměle naznačili, že to přeci není nutné, tak následovala nervózní reakce "a pro koho to asi tak dělám, když ne pro vás dva?" Mně a tátovi by i na Štědrý den stačila k večeři tlačenka s octem a cibulí a kus chleba k tomu, ale máma si každý rok vsugerovala, že se pro nás musí nechat zavalit prací.

Ano, když už se to udělalo, tak to bylo dobré, a s chutí jsme to snědli, ale kdyby mi před vánočními svátky někdo dal na výběr, zda chci mít ty dobroty za cenu přredvánoční nervozity, nebo zda sií vystačím s normální večeří a s kupovanou vánočkou místo deseti druhů cukroví, tak bych si vybral ten klid i za cenu oželení onoho vánočního přepychu.

V pozici obětí vánočního šílenství jsme byli spíše táta a já než udřená máma. Ta si tu svou roli předvánočního dříče vybrala každý rok sama a dobrovolně, ale my dva jsme si tu roli adresátů máminy nervozity pramenící právě z toho pocitu únavy a přepracovanosti nevybrali.

To jsou mé osobní zkušenosti.

Tím však neříkám, že to bylo pravidlem všude. Možná to v jiných rodinách bylo jinak, ale u nás to bývalo takhle.

A bylo to tak i ve dvou nebo třech rodinách, které nám byly tak blízké, že jsme viděli i do jejich rodinného života, takže jsem to mohl posoudit.

A i mnozí mí kolegové a kamarádi, s kterými jsem o tom mluvil, mi to potvrdili, že u nich to bylo stejné. Někdy komplikované i tím, že v rodině byla třeba i babička a někdy i třeba dvě sestry, takže místo jedno ženské šílely hned tři nebo čtyři.

Když jsem sloužil na vojně a měl jsem na vánoční svátky přijet domů, věděl jsem už s dvoutýdenním předstihem, že dostanu opušťák. Ale nenapsal jsem to rodičům, protože jsem si uvědomil, že chudák máma by byla ještě udřenější a chudák táta by byl vystaven ještě větší její podrážděnosti z přepracování, protože vedle toho, že máma šílela před vánočními svátky jako každý rok, by se přidalo i šílenství, že teď si na tom musí dát obzvláště záležet, protože moje přítomnost bude vzácná. Nenapsal jsem to a 23. prosince jsem najednou zazvonil u dveří. A svět se nezbořil.

A víte, co máme řekla, když jsem se nenadále ocitl doma?

"Kdybych věděla, žte přijedeš, tak bych umyla umyla okna."

A ta okna byla za prvé čistá a za druhé i kdyby na nich bylo trochu skvrn, bylo by mi to lhostejné, protože já jsem přijel domů kvůli domovu, kvůli rodičům a kvůli možnosti vypadnout na tři dny z vojenského prostředí. Nepřijel jsem kvůli tomu, abych se kochal čistými okny.

Ale no tak - "zmučené ženy". Zmučená je jen ta, která připustí, aby byla skrze Vánoce zmučená.

Já se proti mučení bráním vánoční chorobou. Letos bohužel přišla o pár dní dříve. Salát pro regiment (muž, tcháni, 4 Ukrajinci, na chlebíčky ještě sousedi a děti) do dvou mis jsem umíchala bez dechu, kapra usmažila bez hlasu. Dary nacpala do ozdobných tašek a poslala s manželem do světa. Do domu se všichni báli, včetně dětí. 😂 I v telefonu zněl můj hlas lahodně, že?

Pak jsem zalehla a pustila si Jarka. Už třetí den regeneruju v posteli. S antibiotiky, Básníkem a Škvoreckých Osočením. Začíná se mi vracet hlas.

Až začnu mluvit, mrknu, jestli už se nám narodil.

Doufám, že se Ti vrátí rychle, Tvůj hlas je nyní děsivý

Ivo, perfektní charakteristika komercializace a vyprázdněnosti Vánoc. Ale platí, jaké si to uděláš, takové to máš. I Vánoce.

Ano. Já to měla jinak :-)

O Vánocích si často vzpomenu na setkání s dávnou spolužačkou, mámou tří zdravých a čilých dětí. Po chvilce běžného klábosení o předvánočním úklidu, shánění dárků, pečení cukroví, včetně boje s živým kaprem a jeho výlovem z vany - zná jen jeden jediný pocit opravdového štěstí. Ten pro ni nastane, až ve chvíli, kdy je Štědrý večer definitivně u konce .. a dá si hrnek kafe s vánočkou.

Ivko, každý máme Vánoce trochu jinak. Hezký večer!

Hezký večer, milý Horste

Ale byly to krásné Vánoce.

Vašek

No, konečně je to za námi. Tak zas za rok...

Ivko

No to by mě zajímalo jestli i ta moje byla z celých vánoc taky tak urvaná. Je pravda, že zbytečně šůrovala celý byt i když to samozřejmě nebylo potřeba, protože se u nás uklízí pravidelně a jenom mě vyháněla z jednoho místa na druhé abych nepřekážel.

Bramborový salát jsem dělal já (řízky byly u tchána kam pravidelně na štědrý večer jezdíme). Na první svátek vánoční jsem dělal králíka na hořčici a na druhý svátek jsem dělal divočáka na červeném víně. Oba dva dny přišly děti (pro nás dva bych se s tím nepatlal). No a nádobí potom umyje myčka. No a dnes nás čeká poslední povinnost kdy jedeme ke tchánovi na pečenou kachnu. A bude po svátcích a konečně si odpočineme.

A s radostí se na chvíli, než vytrávíte po tom přehánění porcí jídla, vrátíte třeba o obyčejným škubánkům, rizotu nebo topinkám s česnekem. Teprve až při těchto skromnějších jídlech tak trochu zmizí pocit permanentního přesycení, vrátíte se k obvyklému jídelníčku, který bude něco mezi tím vánočním přejídáním se, o kterém píšete vy, a mezi těmi odlehčujícími jídly, o kterých píši já.

Ani jedno z toho není po většinu roku obvyklé. Oba jsou to extrémy, ale jeden je směrem k pořádné zátěži pro žaludek, střeva, játra a žlučník a druhý naopak směrem k odpočinku pro tytéž orgány.

A někdy kolem 2. nebo 3 ledna zase začnete jíst normálně, což bude trvat až do 22. nebo 23. prosince, kdy budou na spadnutí další vánoční svátky.

A vše se bude zase opakovat při úplně stejném průběhu událostí.

To také dokonale znám ze své rodiny (a dej Bůh nebe oběma mým rodičům).

Trochu cynické, ale přesto hezké.

Cynicky děkuji