Podezřelá

Jak já to dělám?! A hlavně – jak k tomu přijdu?! Jakmile vlezu do krámu, mám ho v patách! Už bych si na to mohla zvyknout, řeklo by se, ale obávám se, že si nezvyknu, nikdy...

Ochranka. Muž v černém, s vysílačkou a důležitým výrazem. Dvoumetrový, s vyholenou hlavou a pronikavým pohledem. Přilepí se na mne, hned jak odpoutám nákupní vozík, a opustí mě často až u pokladny. Okolo mne může operovat banda kapsářů, vrahů, teroristů, a já nevím koho ještě, ale černý muž je můj a nikoho jiného nevnímá.

Roztržitě se potácím od regálu k regálu, občas se vracím proti srsti pro něco zapomenutého, načež obratem zapomínám, kde jsem nechala vozík, a zdlouhavě jej hledám, přikládám zboží k oku, popřípadě oko ke zboží, neb nevidím právě ideálně a čočky mě obtěžují, unaveně vzdychám a čumím do blba, čas od času šátrám po kapsách po kapesníku, někdy si broukám,... Každý máme své metody, jak přežít neoblíbené povinnosti, že, nakonec – dovedu si představit i horší projevy.

Už toto však zjevně působí na ochránce jako červený hadr na býka. Prudce ustoupit krok vzad, srazím ho k zemi, tak je horlivý. Celý den musím dávat pozor, abych nezašlápla hemžící se děti. Proč mám hergot dávat pozor i v samoobsluze? Někdy mám chuť zařvat na něj něco neslušného. To si myslíte, že kradu? Nebo jste nesmělý frotér a nemůžete se odhodlat k akci? Úchyl -  pregerontofil? A nebo ho teda přidupnout. Ale fest! Aby si to zapamatoval! V životě jsem nesebrala ani fň, tak co ta zhoubná péče?

Jenže jsem měkká, řvát mi je žinantní. Takže odevzdaně pravidelně nakupuju společně s černým mužem. Kdyby mi aspoň tlačil vozík, když už!

Docela by mě zajímalo, jestli jsem jeho jediná vyvolená podezřelá nebo to dělá i jiným? A podle jakého klíče si nás eventuelně vybírá?