- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tohle není nikdy jednoduché rozhodnutí, ale všichni dobří pěstouni mají můj obdiv.
Víš, je to (pro mne ) dvousečné téma.
Znám (tak nějak zblízka i z dálky ) Tebe a mou kamarádku z dětství (od 2 let kdy jsme si slintaly i s jejím dvojčetem na lopatičky) co jste si vzaly krásné Romské holčičky (tak nějak tuším že o ty je nejmenší "zájem", po nich jsou snad jen romští kluci....) ve věku kdy už ta adopce nebyla úplně snadná ( a nejspíš díky "zájmu" biologických rodičů ani možná).
Na doplnění dodám že jedna z nejbližších kamarádek mé 14 leté dcery je adoptovaná jako miminko, též Romka, i když je velmi štíhlá, velmi vysoká ( o tom že je adoptovaná informovala spolužáky v páté třídě kdy se to od rodičů dozvěděla). A je vysoce nadprůměrně inteligentní.
Všechny tyto rodiny žijí běžný život, ta adoptovaná dokonce "princeznovský" protože adopce se poměrně dobře zabezpečeným rodičům podařila v ne úplně mladém věku....
Ta od kamarádky z dětství zase nečelí tázavým pohledům okolí, protože její maminka je napůl Řekyně....Učí (i se svou sestrou ) na Fildě starou řečtinu.....
Vždycky když je potkám, říkám si jak jim to sluší a vidím ty roky čekání na štěstí.....
Na druhou stranu při své práci skutečně vídám ty případy prospěchářství a jsem svolna věřit tomu že šestiletou Valerii (médii nedávno přetřepaný případ) skutečně v pěstounské péči nepotkalo nic dobrého.
Pravda ovšem je že "sociálka" pěstouny kontroluje podstatně důkladněji než "vlastní" rodiče, kteří by si to mnohdy taky zasloužili ....
Aspoň tady v Brně. Jak to bylo u šestileté Valerie (tuším z Prahy) nemohu soudit....
Pěstouni jsou kontrolováni velmi důkladně a průběžně, takže případ Valerie je pro (nejenom) mě absolutně nepochopitelný.
kdybych byla mladší Ivanko tak ano-vzhledem k nevalnému zdraví budu spíš péči brzo potřebovat já sama
Pěstouny upřímně obdivuji. Já bych do toho nešla, jsem Uz taky nějako obouchána,jsem starší. Asi bych neměla dost sil, ale protože mám děti ráda a snažím se nechat po sobě stopu pracuji u velkých problémových dětí. Narozdíl od pěstounů mám jednu velkou výhodu že když přijdu domů tak můžu relaxovat, kdežto oni jsou rodiči celých 24 hodin, nonstop. Skláním se před nimi.
A děti? Ano, taky se ke mně vracejí, o každém z mých dětí vím, byla jsem i na svatbě a teď dokonce jedna holčička bude mít po me jméno. Spousta se toho nepovede ale vždycky když se něco povede tak to člověka nabije a může jít dál
nejsou žádné dobré nebo špatné geny. Zdědit můžeme dispozice, majetek, ale těžko můžeme získat geneticky např. šikmou plochu ;). Ale pobyt v ústavní péči či šílené zážitky z rodiny bohužel dítěti tak zamíchají ve vztazích a nadělají zmatek v hlavě, že normální rodičovství a neléčená porucha attachmentu, o které se mluví až teď v posledních letech, je prostě u některých dětí průšvih. Mají toho za sebou prostě příliš na to aby byli schopní běžné socializace a žádoucího chování ve společnosti. S genama to ale nesouvisí. Proč by jinak sklouzli na šikmou plochu i děti z běžných rodin?
Děkuju za krásný článek a ať máte pořád kde ucucávat, Ivanko
Karma.Presne tak,kdo má pocit,že pěstouni to dělají pro peníze a bezpracné bohatnou,může jít do také,volných děti je dost.U nás zazvonil kouzelný telefon před měsícem a už se těším na to,až nás budou sousedé pomlouvat ....