Obtížný spolubydlící Ján

Nejdříve jsem chtěla napsat "podnájemník", ale pak jsem to změnila na toho spolubydlícího. Ján není z těch, kteří by za sebe platili, žije zcela bez ostychu na cizí účet, a, co si budeme povídat, i mně toho hodně dluží...

Do mého bytu a života přišel zhruba ve stejné době jako moje první dcerka. Nejdřív o sobě nedával nijak zvlášť vědět, snažil se, abych ho neodhalila a nevyhnala. No a postupem let už se zcela samozřejmě zabydlel, zbujněl, a začalo mu být srdečně jedno, co si kdo o něm myslí. Nyní mám už dcerky dvě, a můj spolubydlící mě už tak štve, že bych ho nejraději chytila za límec a vykopla jednou provždy ze dveří! Je ovšem tak obratný, že ho ještě nikdo z nás neviděl; dává si majzla, šmejd jeden! 

"Kdo to tu rozlil na té kuchyňské lince, ať si to jde laskavě utřít!" "JÁ- NE!" volají moje holčičky unisono. "Kdo sežral tu bonboniéru pro babičku, ať si aspoň po sobě uklidí tu krabici!" "JÁ-NE!" ozve se známé zvolání a na mě jdou mrákoty. 

Ten bastard je neskutečný a jeho rejstřík mučivých aktivit pak neobyčejně bohatý. Jsem z něj na prášky, hlavně z faktu, že nevím, jak na něj! Stále platí, že ho nikdo neviděl. Kdy to, hergot, tedy dělá? Jednu noc jsem se zatnula a nešla spát. S obřím šálkem kávy jsem se uvelebila v kuchyňském křesle, odhodlaná toho netvora okamžitě polapit a možná i něčím praštit. Třeštila jsem oči i uši do tmy, a jsem si jistá, že jsem ani na vteřinku neklimbla! Nepřišel, rozuměj nezahlédla jsem ho, a přece během noci dokázal odmotat všechen toaletní papír a nacpat ho do mísy!

Ačkoli je JÁN neviditelný, něco o něm přece vím, a to bezpečně! Je jednonohý! Tu-to-vě!

Tu se v předsíni váli jedna brusle, druhá v nedohlednu, tu v koupelně na předložce před vanou jedna bačkora. Jinde jedna ponožka. V pračce také jedna ponožka, ovšem jiné barvy, pod pohovkou v hale také jedna, dokonce pruhovaná...

Kdo oslintal zrcadlo? Kdo omatlal vstupní dveře, že vypadají jak pokálené? Kdo nechal koloběžku na dvoře (obě jsou stejné), a kdo ji naopak přinesl až do obýváku? Ani nemusím psát, že. JÁN!!! Pochopitelně zase On...

Jen obtížně krotím běsy, které ve mně působením netvora Jána pochrochtávají, a svou budoucnost celkově vidím tmavě šedě. Co mě ještě napadlo- zeptat se, zda ho někdo nezná? Možná, že žije i v jiných domovech, nebo možná žil, ale někdo věděl, jak ho vypudit?