Miluji je. Jsou moji. Chci jim všechno vynahradit, děl otec- tyran- u soudu...

Viděli jste někdy nedonošená miminka? Už běžné novorozeně je tak malinké, že se na ně člověk pomalu bojí sáhnout, natož nedonošeňátko. Je tak křehké a bezmocné, že se vám nad ním tají dech.

Stávala jsem u inkubátoru a přes pobízení lékařů a sestřiček jsem se bála byť jenom protáhnout ruku, svou VELKOU ruku, a dotknout se svého „mini“ miminka. Strach, bezmoc, modlitby a obrovské štěstí, když jsem si ho mohla odnést domů. Sledovala jsem každý pohyb, sebemenší zakňourání malého, znala jsem každou žilku, každý vláseček, ba i chloupek na miniaturním tělíčku. Bála jsem se nahlas nadechnout, a přitom bych za ně dýchala. Bála jsem se usnout, abych si je uhlídala a nestalo se mu nic zlého. Moje miminko!

Ostatní rodiče na JIPce na tom byli stejně. Člověk by si myslel, že všichni rodiče nejenom nedonošených dětiček jsou na tom podobně. No, tak všichni rozhodně ne...

Asi málokomu unikly před pár dny články o otci, který „pečoval“ o svá předčasně narozená dvojčata tak neotřelým způsobem, že jim způsobil četná zranění po celém tělíčku, včetně hlavičky. Poranění mozku, zlomeniny a zhmožděniny všeho druhu. Údery do hlavy, házení dítětem, kroucení jejich končetinami, nadhazování na koleni do výšky při držení novorozených miminek v sedu, přičemž celý výčet hrůz korunoval rozsudek: pětiletý nepodmíněný trest a náhrada nemajetkové újmy, proti čemuž se „tatínek“ týraných chlapečků ovšem odvolal. A „maminka“ nic, je nevinná, protože se týrání z její strany neprokázalo, dokonce ani to, že by o tom věděla.

Otec dětí je miluje. Vůbec nechápe, jak se to mohlo před těmi třemi lety přihodit! Chce jim být nablízku, aby se o ně mohl starat! Tedy logicky musí zůstat na svobodě, to je jasné! Vrchní soud naštěstí jeho tužby nepodpořil, nicméně těch původních ubohých 5 roků mu zůstalo. A já se ptám: zdá se mi to, nebo je to fakt, že tyran, který přinejmenším doživotně zmrzačil dvě děti, vyleze brzy na svobodu, jistě se ve vězení bude dobře chovat, a bude si dál žít svůj úchylný život?

Matka si ničeho nevšimla. I kdyby byla, já nevím, nevidomá, jistě nahmatá zlomené ručičky a nožky. Jistě vycítí, když novorozeně pláče bolestí. Tahle matka nebyla nevidomá. Takže musela vidět modřiny a podlitiny. Přesto nezasáhla, přinejmenším. Nezasáhla ani babička dětí, která s nimi žila ve společné domácnosti(!) a která je má nyní v péči. Proč?

Nedonošení novorozenci jsou ve zvýšené míře ohroženi krvácením do mozku už při porodu, v období po porodu i dalších měsících, a vést k DMO, a to s nimi ani nikdo nemusí házet o zem či je mlátit do hlavy. Moc bych přála týraným chlapečkům, aby neměli trvalé následky, ale moc tomu nevěřím.

Může se stát, že děti budou postižené. Pohybově, zrakově, sluchově, mentálně. Možností spousty a žádné nepravděpodobné. Že by pro ně jejich zploditelé mohli být kdykoli sebeméně užiteční, je – dle mého- vyloučeno. Že by jim někdy nahradili cokoli včetně nemajetkové újmy, rovněž. Na to nemusím vlastnit křišťálovou kouli.

Jsem jediná, které se trest pro otce- trýznitele vlastních dětí- zdá absurdně nízký?

Proč není současně trestaná i matka?

Proč má ty ubohé děti v péči babička, která kdyby nic jiného, kdykoli umožní přístup defektních rodičů k jejich obětem?

Novorozeným dvojčatům způsobil 43 zlomenin. Podmínky se domáhal marně - Novinky

Pět let vězení otci za mučení novorozených dvojčat. Způsobil jim 43 zlomenin - Echo24.cz