- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Zajímavé, ale když uváží člověk, že bohužel občas skutečné, tak je mu smutno.
Podle toho, co mi lidi píšou, to není nijak raritní, což je fakt smutné
I sebeobětování má své meze. V tomto příběhu jde o extrémní bezohlednost a sobeckost sestry i matky. Dát ultimátum: střídat se v péči se sestrou, jinak umístit matku do LDN nebo zařízení s pečovatelskou službou.
Ivano, to je jak příběh z Pečírkova kalendáře z první republiky. Děsný na tom je, že se to furt děje...  Tobě
Začíná mě děsit, kolik toho mezi lidmi je...
Je to síla..... bohužel se tak děje docela často
Vím co to obnáší. Toto ovšem nebyla matka. Také chodila dcera v zimě do lesa na jahody? Jakkoliv se to může zdát smutné, pokud ano má na všem lví podíl.
Smutné, ale hezky napsané.
Ivano, tak to bohužel chodí docela často, pěkně napsané.
Nad tímto tématem jsem přemýšlela ještě v posteli před usnutím. Teď jsem se podívala, jestli článek nedali na hlavní stránku Idnesu - měla bych radost. Proč? Protože bychom se měli zamyslet také každý sám nad sebou, zdali se nechováme někdy tak, jak to odsuzujeme u jiných lidí. Zdali někde v rodině nebo mezi známými není člověk, starý nebo nemocný, na kterého nikdo nemá čas. Který možná dostane veškerou péči, od jídla přes hygienu až po zdravotní péči, ale se kterým si nikdo nesedne a nevyslechne jeho trampoty a jeho pocity, takže se cítí jako kůl v plotě a jen na obtíž. Uberme ze svého pohodlí a ze svého stereotypu, někde možná čeká někdo na náš zájem a sám si požádat už netroufá. Paní Ivanko, děkuji ještě jednou za tento článek.
Je to všechno složité a občas hodně smutné