Ivi, ještěže umíš řeči i rukama

V nejmenovaném okresním městě na východě republiky vždy zastavoval občan tmavé pleti občany bílé pleti s fr.holí v ruce a žádal na rohlíky. Jako , když tě zastaví mezi dveřmi v budově a zahradí ti cestu holí, radši drobák dáš. Ale jednou me přepadl na liduprázdné ulici, tak jsem pravila, že nedělám charitu. I vyslal za mnou mnoho kleteb v cizí řeči a nepublikovatelných výrazů. Ale mám pokoj od té doby. Asi si mě pamatuje.

Tedy charitu dělám, pro psy, konkrétně a cíleně a tímto odpovídám všem loudilům. A mám klid.

Možná kdybys mu dala rohlík...

To jsou zážitky. Mám na tyhle lidi vztek, protože se může stát, že jednou bude někdo opravdu potřebovat, ale ostrouhá, protože se nikdo nenechá soustavně oškubávat těmi, kdo to na nás jen hrajou.

Já osobně občas přispěju a ráda, ale jen na transparentní účet.

mám to taky tak

Máš se na pozoru

ale občas mi to ujede...

na ulici rad pomuzu, stalo se to jiz nekolikrat, pri nehode, napadeni, ale na sbirky davam jinde

chválím, Jene

Na ulici je to těžké poznat. kdo skutečně potřebuje.

Ano

Ivano, je to tak, u vchodu do metra Na Můstku je ve vestibulu chlapík co každému každý den přeje hezký den a připomíná nám potřebu přispět na pejsky.

A to skrz jeho osobu, že

Přiznám se Vám, že jednoho pouličního žebráka máme doma. Před 15 lety, když byly synkovi 4, navedli ho jeho starší kamarádi, ať jde mezi lidi na chodník u domu, a říká: "Poším, dejte mně kounku," a tak šel. Byl děsně roztomilej, oblečení "na lítačku" po bratrovi vhodné... Dva lidi nedali nic, a víc nestihl, protože jsem to nevydržela a žebrotu mu zatrhla - i když mě ta jejich hra hodně zajímala.

alealeale

"Pouličním",tak těm zásadně ne.

Taky tak

Naučila jsem se větu "Přispívám na transparentní účet" a tou se taky důsledně řídím.

Občas ještě koupím Nový prostor.

přesně

asi tak