Jsem chlupatá, chlupatá

U mne si očividně daly sraz všechny chloupky naší rodiny. Nikdo je nechtěl, tak šly ke mně; co se budou vnucovat, no ne? A u mne se mají dobře...

Trochu mi je tedy záhadou, proč já, jediná světlovláska a světlokožka v rozvětvené tmavé rodině, byla vybrána (osudem? přírodou?) k huňatosti, ale co už.

Muži i ženy v naší rodině mají kůžičku hladkou jak miminovskou prdelku, muži pak nevypěstují ani knír, natož plnovous. Já vousy zatím nemám, ale kdo ví, všeho do času. Jinak ale mám ledacos.

Naši si tehdy přáli chlapečka, aby si měl můj bratr s kým hrát, což je sice hezké, ale mám pocit, jestli to kapánek nepřehnali!

Musím říct, že mi to nikdy nevadilo. Holicí potřeby jsem poprvé spatřila v porodnici před operací, kdy na mně sestra ztupila nejedno holítko, a byla jsem otřesena. Jakkoli jsem chápal, že nastalá technická otázka si to žádá, není mi jasné, proč něco takového dobrovolně a pravidelně, rozuměj opakovaně, ženy podstupují? Následné strniště mě málem připravilo o rozum, o pupínkách ani nemluvím. Vypadala jsem jako bych vystoupila z učebnice kožního lékařství. Tohle je jako přijatelnější než chloupky?

Já používám prostě nůžky. Někdo stříhá trávník, někdo vlastní kožíšek. Přece jenom chci bez problémů připažit a tak podobně. Jinak spíše pěstuju. Specielní šampón, jemný jak pro miminka, a heřmánkový kondicionér pro vysoký lesk hebkých, voňavých, zlatohnědých chloupků.

Žádnému z mých mužů moje přirozená chlupatost nikdy nevadila. Ba právě naopak! Pokrytectví v tomto směru bych okamžitě poznala. Sami hladcí, jak už je osud důsledný, blaženě polehávali na inkriminovaných místech, nořili se, a libovali si.

Abych ale nebyla k osudu jenom bručivá, nakonec mi přihrál chlapa, huňatého jako medvěd. Rozkošně zarostlého. Když řeknu, že mu někdy češu břicho, máte představu, čeho se mi dostalo. Naučila jsem ho používat na břicho a hruď kondicionér, tentokrát pro tmavé vlasy. Chci spát na jemném a nebýt podrápaná! Muž je totiž na trupu kudrnatý a to škrábe.

Když jsme spolu byli na plavečáku, byli jsme oba středem pozornosti. Moje bleděmodré dvoudílné plavky, zlatohnědě olemované, toho moc nezakrývaly, proč by taky. Nad mým medvědím mužem ženy vzdychaly, jako by vzdychaly nad roztomilým zvířátkem.

"Nikomu nedáme šáhnout," usnesli jsme se ještě doma oba svorně. "Ať si vypěstují!"

Jestli se dali do pěstování, to netuším, ale huňatí jsem tam byli asi jediní.

Proč?