Jo?

Poslední báseň bez perexu................................................................................................................

Dej mi, co hledám:

společnou nit, zamotanou do smíchu,

mou svobodu pod Tvou ochranou,

domek s předzahrádkou gladiólů,

prosluněnou půdou bez pavouků

a potůčkem pod okny,

koupání bez plavek,

teplé ruce,

noc v bíložlutém pánském pyžamu,

ranní kávu do postele,

tři kapky Tvé lásky na lžičku,

které nezapiju

a to, co se nevrací,

když je to ono.

Chtěj, co Ti nabízím:

samu sebe – originál,

nejistotu za jistotu,

můj odvážný strach,

smích i pláč v záměně,

často nevhod,

spoustu použitých myších pastí,

krásu, o které vím jen já,

svůj stín ve sněhové závěji,

horko chtění i nechtění,

než ji odklidíš,

houbovou omáčku

(z toho, co najdeme),

vanilkový parfém,

(když nic nenajdem),

dva šedivé vlasy,

které si sám vytrhneš

nad mým čelem,

dětskou houpačku

a smutná výročí.

A to, co se nevrací,

když je to ono.

Já vím…

Ty inzeráty nečteš.

A – koneckonců – já je nepíšu.

Jednak toho nemáme zapotřebí,

a druhak je to stejně na nic, že,

a navíc…

Sto racionálních důvodů, co!

Vždyť jo!

Ale stejně, uznej, nebylo by to krásné?